Pokud existuje jeden jediný rys, který okamžitě označí řeč jako obecnou češtinu, jsou to koncovky přídavných jmen. Řekněte malý a zníte jako učebnice. Řekněte malej a zníte jako místní.
Nejde o náhodný slang - je to vysoce systematická hlásková změna, kde -ý se mění na -ej, -é na -ý a -ého na -ýho. Jakmile se naučíte vzorec, dokážete v hlavě převést jakékoli přídavné jméno ze spisovného tvaru do obecného. Tato lekce pokrývá nejdůležitější změny - ty, které v každodenní pražské češtině uslyšíte nejčastěji.
| Standard Czech (Spisovná) | Common Czech (Obecná) | Meaning |
|---|---|---|
malý /maliː/Spisovná koncovka -ý v 1. pádě mužského rodu | malej /malɛj/Změna -ý → -ej - charakteristický znak obecné češtiny | malý (1. pád, j.č., muž. rod) |
nový /noviː/ | novej /novɛj/Stejný vzorec: -ý → -ej. Funguje s jakýmkoli tvrdým přídavným jménem. | nový (1. pád, j.č., muž. rod) |
dobrý /dobriː/ | dobrej /dobrɛj/ | dobrý (1. pád, j.č., muž. rod) |
velký /vɛlkiː/ | velkej /vɛlkɛj/ | velký (1. pád, j.č., muž. rod) |
malého /malɛːɦo/Spisovná koncovka -ého ve 2. pádě | malýho /maliːɦo/Změna -ého → -ýho: dlouhé é se mění na dlouhé ý - délka zůstává, mění se jen kvalita samohlásky | malého (2. pád, j.č., muž. rod) |
nového /novɛːɦo/ | novýho /noviːɦo/ | nového (2. pád, j.č., muž. rod) |
malému /malɛːmu/Spisovná koncovka -ému ve 3. pádě | malýmu /maliːmu/Změna -ému → -ýmu sleduje stejný vzorec é → ý | malému (3. pád, j.č., muž. rod) |
malým /maliːm/ | malým /maliːm/V jednotném čísle obvykle beze změny (malým), i když zazní i malejm. V množném čísle říká obecná čeština malejma nebo malýma místo spisovného malými. | malým (7. pád, j.č., muž. rod) |
| Standard Czech (Spisovná) | Common Czech (Obecná) | Meaning |
|---|---|---|
malé /malɛː/ | malý /maliː/Středorodé -é se mění na -ý. Mužský rod se posunul k -ej, takže oba rody zůstávají odlišené: malej kluk, ale malý dítě. | malé (1. pád, j.č., střední rod) |
malá /malaː/ | malá /malaː/Ženské -á zůstává stejné! Revoluce se ženskému 1. pádu vyhýbá. | malá (1. pád, j.č., ženský rod) |
malí /maliː/Spisovná čeština rozlišuje mužský životný plurál koncovkou -í | malý /maliː/Všechny plurály se slučují do -ý - mužský životný, ženský, střední - vše stejné! | malí (1. pád, mn.č., muž. živ.) |
malé / malá /malɛː/ /malaː/Spisovná tu má dva tvary: malé pro ženský rod (malé ženy), malá pro střední (malá města) | malý /maliː/Obecná má pro oba jeden tvar: malý ženy, malý města. Ženský a střední rod v plurálu se také mění na -ý, čímž se sloučení dokončí | malé / malá (1. pád, mn.č., žen./stř. rod) |
mého /mɛːɦo/ | mýho /miːɦo/Přivlastňovací zájmena sledují stejnou změnu -ého → -ýho jako přídavná jména | mého (2. pád, j.č., muž. rod) |
tvého /tvɛːɦo/ | tvýho /tviːɦo/ | tvého (2. pád, j.č., muž. rod) |
malém /malɛːm/Spisovná koncovka -ém v 6. pádě | malým /maliːm/6. pád -ém → -ým (splývá se 7. pádem!) - obecná čeština ráda stírá rozdíly | malém (6. pád, j.č., muž. rod) |
Systém přídavných jmen v obecné češtině výrazně snižuje počet odlišných koncovek. Tam, kde spisovná rozlišuje mužský, ženský a střední rod v množném čísle (malí / malé / malá), obecná je slučuje do malý. Tam, kde spisovná odděluje 6. pád od 7. pádu (malém / malým), obecná je ztotožňuje.
Je to „zjednodušení“? Lingvisté se neshodnou. Někteří to vidí jako přirozené morfologické zefektivnění - jazyk se zbavuje nadbytečných rozlišení, která kontext jasně napoví. Jiní namítají, že to vůbec není zjednodušení: obecná čeština přerozděluje gramatickou informaci a více se spoléhá na slovosled a kontext (jako angličtina) než na ohýbací koncovky. Jazyk se nestává „jednodušším“ - stává se jinak složitým.
Nepopiratelné je, že tento proces probíhá již po staletí. Změna ý → ej je doložena v textech už od konce 14. století a v 16. století byla v Čechách běžná. Obecná čeština není zkažená „správná“ čeština - je to přirozené pokračování mluvené češtiny v Čechách, zatímco spisovná byla záměrně zakonzervována obrozenci 19. století, kteří se ohlíželi ke starším literárním vzorům.
Systém přídavných jmen je oblast, kde je kontrola registru v češtině nejpřísnější. Používání spisovných tvarů přídavných jmen v běžné konverzaci - říkat nový místo novej v hospodě - vás okamžitě označí buď jako televizního moderátora, učitele uprostřed přednášky, nebo jako někoho, kdo se nápadně snaží. Češi se vám za to možná i jemně posmějí: „Ty mluvíš jako z televize!“ To platí v Čechách a na západní Moravě. V Brně nebo v Olomouci říká nový každý a novej může znít jako pražský import.
Naopak používání obecných tvarů přídavných jmen v psaném textu je jedním z nejrychlejších způsobů, jak si vysloužit červenou tužku. Diplomová práce s dobrej místo dobrý by šla k přepracování. Redaktoři novin to zachytí automaticky. Hranice mezi mluveným a psaným registrem je v češtině neobvykle ostrá.
Pro studenty je praktická rada jasná: naučte se oba tvary, používejte spisovné při psaní a obecné při neformálním hovoru. A pokud si nejste jistí? V Čechách znějí obecné tvary přídavných jmen v běžné řeči přirozeněji než spisovné.
Recommended:
Jaký je tvar slova dobrý (muž. rod, 1. pád) v obecné češtině?
🎁 Zdarma do 31. 12. 2026
Audio je do 31. 12. 2026 zdarma pro všechny.