Pojmenovat příbuzné slovem, které čeština musí opsat - přesnost, kterou si ona šetří pro přiženěné (švagr, švagrová), utrácí hindština za pokrevní rodinu
Odlišit rodinu z otcovy strany od té z matčiny - चाचा a मामा jsou přesně ten rozdíl, který čeština kdysi držela dvojicí „strýc“ a „ujec“
Popsat člověka přídavnými jmény, která se shodují v rodě a čísle
Říct, co kdo dělává - hindský přítomný čas mluví o zvyku, ne o tomto okamžiku
Říct, kde vaši příbuzní bydlí a čím jsou
Používat जी, भैया a दीदी tak, jak je Indové skutečně používají - जी na konci jména zastane zhruba to, co u nás vykání