Ezafe (îzafe): spojovací samohláska mezi jménem a jeho rozvitím

Ezafe (kurdsky îzafe) je krátká samohláska, která spojuje podstatné jméno s tím, co ho blíže určuje: s přídavným jménem, s vlastníkem nebo s dalším podstatným jménem. Kurmándží dává podstatné jméno na první místo a zbytek k němu připojí ezafe:

Tři úkoly, jedna koncovka

• Jméno + přídavné jméno: mala mezin - ten velký dům.
• Jméno + vlastník: bavê min - můj otec (doslova „otec mě“); maşîna Azadî - Azadovo auto.
• Jméno + jméno: bajarê Wanê - město Van; çaya kurdî - kurdský čaj.

Po samohlásce

Končí-li podstatné jméno samohláskou, vloží se y: bira → birayê min (můj bratr), çira → çiraya kesk (ta zelená lampa). Velmi častá nepravidelná dvojice: dê (matka) → diya min (moje matka).

S „nějaký, jeden“

Neurčité podstatné jméno dostává -ek („nějaký, jeden“) a před přídavným jménem se spojí s ezafe na -ekî (mužský rod) nebo -eke (ženský rod): bajarekî mezin (velké město), maleke xweşik (pěkný dům).

Druhé přídavné jméno dostává vlastní spojovací slovo: xaniyên mezin ên kevn (ty velké staré domy).

Srovnání s češtinou

• Čeština dává přídavné jméno před podstatné: „velký dům“. Kurmándží obráceně: mala mezin, doslova „dům-ezafe velký“. *mezin mal zní Kurdovi nesmyslně.
• Vlastník stojí za jménem podobně jako český druhý pád: „dům mého otce“ = mala bavê min, „otec Azada“ = bavê Azadî.
• Koncovka ezafe se řídí rodem a číslem podstatného jména, ne přídavného: české „velký / velká / velké“ se mění na přídavném jméně, kurdské mezin zůstává stejné.