Minulý čas a ergativ

Kurdský minulý čas má vlastnost, kterou čeština nezná: rozdělenou ergativnost. Jaký tvar zájmena použijete pro podmět, záleží na tom, zda sloveso má předmět.

Nepřechodná slovesa: vše jako obvykle

Slovesa bez předmětu (přijít, jít, spát, sedět) se chovají jako v češtině. Podmět je v přímém tvaru a sloveso se s ním shoduje:

Přechodná slovesa: podmět v nepřímém tvaru

U sloves s předmětem (číst, jíst, vidět, psát) stojí ten, kdo děj koná, v nepřímém tvaru a sloveso se shoduje s předmětem, ne s podmětem:

Logiku pochopíte, když si Min nan xwar přečtete jako „mnou byl snězen chléb“. Shoda je vidět, když je předmětem osoba: Min tu dîtî - Viděl jsem tě (koncovka -î se shoduje s tu); Te ez dîtim - Viděl jsi mě.

Jak oba druhy rozlišit

Zeptejte se: „Může mít sloveso přímý předmět (koho, co)?“ Hatin (přijít) nemůže, proto Ez hatim. Dîtin (vidět) může, proto Min dît.

Vzpomínka na Newroz v minulém čase: Em çûn çiyê, me agir pêxist û me govend girt - Šli jsme do hor, zapálili oheň a tančili govend. Em çûn (nepřechodné, přímé em), ale me pêxist, me girt (přechodné, nepřímé me).

Srovnání s češtinou

• Čeština: podmět je v 1. pádě v přítomném i minulém čase: já čtu - já jsem četl.
• Kurdština: Ez dixwînim, ale Min xwend. Typická chyba *Ez xwend vzniká přenesením přítomného vzoru.
• Podobně jako český trpný rod („kniha byla přečtena mnou“) se sloveso řídí tím, co bylo uděláno, ne tím, kdo to udělal.