Perský přítomný čas: می + kmen přítomného času + osobní koncovka, nepravidelné kmeny, hovorové teheránské tvary jako میرم a jeho významy (teď, obvykle, blízká budoucnost).
Umím říct, co dělám každý den, co dělám teď a co budu dělat zítra, pomocí přítomného času běžných sloves v psané i mluvené podobě.
Podívejte se na tyto příklady. Dokážete rozpoznat gramatický vzorec?
هر روز صبح نان و پنیر میخورم.
Každé ráno jím chléb se sýrem.
پدرم در اصفهان کار میکند.
Můj otec pracuje v Isfahánu.
فردا میرم شیراز.
Zítra jedu do Šírázu.
چی میخونی؟ حافظ میخونم.
Co čteš? Čtu Háfize.
Zaměřte se na zvýrazněné části. Co mají společného?
One Persian present form does the work of English 'I eat', 'I'm eating' and often 'I'll eat': میخورم (mikhoram). It is built from three pieces: the prefix می (mi-), the present stem of the verb, and a personal ending. The stem is the part you have to learn with each verb.
Romanization follows Tehran pronunciation: â is the long a, kh is the "ch" of Scottish loch, gh stands for both غ and ق, and ' marks a glottal stop.
| Person | Ending | خوردن (to eat), written | Spoken Tehran |
|---|---|---|---|
| من | -am | میخورم (mikhoram) | mikhoram |
| تو | -i | میخوری (mikhori) | mikhori |
| او | -ad | میخورد (mikhorad) | mikhore |
| ما | -im | میخوریم (mikhorim) | mikhorim |
| شما | -id | میخورید (mikhorid) | mikhorin |
| آنها | -and | میخورند (mikhorand) | mikhoran |
The stress falls on می. Standard spelling separates می from the stem with a zero-width non-joiner (میخورم); in chats you will also see it joined (میخورم).
The infinitive gives you the past stem (drop -an: خوردن → خورد), but the present stem often looks different and is listed in dictionaries next to the infinitive. These are worth learning first:
| Infinitive | Present stem | I ... (written) | I ... (spoken) |
|---|---|---|---|
| رفتن (raftan) go | رو (rav) | میروم (miravam) | میرم (miram) |
| آمدن (âmadan) come | آ (â) | میآیم (miâyam) | میام (miyâm) |
| گفتن (goftan) say | گو (gu) | میگویم (miguyam) | میگم (migam) |
| کردن (kardan) do | کن (kon) | میکنم (mikonam) | میکنم (mikonam) |
| دیدن (didan) see | بین (bin) | میبینم (mibinam) | میبینم (mibinam) |
| دادن (dâdan) give | ده (deh) | میدهم (midaham) | میدم (midam) |
| دانستن (dânestan) know | دان (dân) | میدانم (midânam) | میدونم (midunam) |
| خواندن (khândan) read | خوان (khân) | میخوانم (mikhânam) | میخونم (mikhunam) |
The last two show a very common sound change of Tehran speech: â before n often becomes u, so خانه (khâne, house) is khune and نان (nân, bread) is nun. Not every word follows it: ایران, قانون and انسان keep their â.
A large share of Persian verbs are a noun or adjective plus a light verb, most often کردن. می goes on the verb part: کار میکنم (kâr mikonam) - I work; زندگی میکنیم (zendegi mikonim) - we live; صحبت میکنید؟ (sohbat mikonid?) - are you talking?
English needs 'do', '-ing' or 'will' to sort out these meanings; Persian leaves it to context and to time words such as الان (alân, now), هر روز (har ruz, every day) and فردا (fardâ, tomorrow). Two very common verbs stand outside the pattern: بودن (هستم, I am) and داشتن in the sense 'to have' (دارم) take no می in the present.
Použijte tuto gramatiku ve cvičeních kurzu A1
Procvičovací cvičeníهر روز صبح نان و پنیر میخورم.
Každé ráno jím chléb se sýrem.
Habit: میخورم (mikhoram) = I eat. Bread and white cheese is the classic Iranian breakfast. Written register.
پدرم در اصفهان کار میکند.
Můj otec pracuje v Isfahánu.
Compound verb کار کردن: می goes on کردن, giving کار میکند (kâr mikonad). Written register; spoken: کار میکنه.
فردا میرم شیراز.
Zítra jedu do Šírázu.
Spoken Tehran: میرم (miram) for written میروم. The present with فردا covers a planned future; the destination often follows the verb in speech.
چی میخونی؟ حافظ میخونم.
Co čteš? Čtu Háfize.
Spoken: میخونی / میخونم for written میخوانی / میخوانم (â before n becomes u). The same form means 'I read' and 'I'm reading'.
Kontrola k tomuto tématu se připravuje
Připravené nápovědy jsou zdarma
Procvičit v kurzu
Použijte tuto gramatiku ve cvičeních kurzu A1