The reflexive possessive svůj: it always points to the subject of the clause, replacing můj/tvůj/jeho in that role
I can use svůj correctly whenever the possessor is the subject and hear the difference from jeho.
Spójrz na te przykłady. Czy widzisz wzór gramatyczny?
Každý si nese svůj kufr, já nesu i tvůj.
Everyone carries their own suitcase — I am carrying yours too.
Jana pozvala Petra a jeho sestru na svou chatu.
Jana invited Petr and his sister to her cottage.
Vážíme si svých učitelů.
We hold our teachers in high regard.
Zwróć uwagę na podkreślone części. Co mają wspólnego?
Svůj přivlastňuje podmětu věty — bez ohledu na osobu:
| Věta | Význam |
|---|---|
| (Já) Hledám svůj klíč. | můj klíč |
| (Ty) Hledáš svůj klíč. | tvůj klíč |
| Petr hledá svůj klíč. | Petrův klíč |
| Petr hledá jeho klíč. | klíč někoho jiného! |
Rozdíl svůj × jeho mění význam: Petr políbil svou ženu (vlastní) × Petr políbil jeho ženu (cizí — skandál!). Skloňuje se jako můj: svého, svému, svým, své/svou.
Zastosuj tę gramatykę w ćwiczeniach kursu A2
Ćwiczenia praktycznemůj/jeho used where svůj belongs
Owner = subject → svůj, always
svůj left undeclined
Declines like můj: svého, svému, svou, svým
Každý si nese svůj kufr, já nesu i tvůj.
Everyone carries their own suitcase — I am carrying yours too.
svůj for the subject's own, tvůj when the owner differs.
Jana pozvala Petra a jeho sestru na svou chatu.
Jana invited Petr and his sister to her cottage.
jeho sestru = Petr's sister; svou chatu = Jana's own cottage.
Vážíme si svých učitelů.
We hold our teachers in high regard.
svých: genitive plural of svůj after vážit si.
Ćwicz w kursie
Zastosuj tę gramatykę w ćwiczeniach kursu A2