Jak to zní - Hluboký ponor do hláskosloví

Staré dlouhé ú se v Čechách změnilo v dvojhlásku ou (múka→mouka). Je to jediná česká dvojhláska, kterou přijal i spisovný jazyk, takže tu se pražská řeč a spisovná norma shodují

Východní Morava (Slovácko, Valašsko) drží staré dlouhé ú: múka, stejně jako slovenština. Haná dvojhláskou prošla a pak ji zúžila na ó: móka

Stejná změna ú→ou prochází i koncovkami: instrumentálová koncovka -ou ženského rodu je ze staročeského -ú. Řeč z Čech a spisovná norma tu znějí stejně

Slovácko a Valašsko drží staré -ú (s dobrú vodú), Haná má -ó (s dobró vodó) - to kulaté hanácké ó, které každý Čech zná z vtipů o Hanácích

Změna ý→ej působí i uvnitř kořene, nejen v koncovkách: být→bejt, mýdlo→mejdlo, výlet→vejlet

Východní Morava drží být se starým ý. Haná říká bét: její é je české ej zúžené v jednu dlouhou samohlásku

Slavný posun ý→ej - TEN charakteristický zvuk obecné češtiny

Východní Morava drží dlouhé ý; Haná říká malé (ý→é) a laština na Ostravsku krátké maly

Každá koncovka mužského přídavného jména -ý se v obecné češtině (v Čechách) mění na -ej: dobrý→dobrej, velký→velkej, hezký→hezkej

Východní Moravané říkají dobrý přirozeně - změna na ej k nim nedošla. Na Hané se říká dobré, což je změna na ej v hanáckém kroji

Český posun é→í v kořenových samohláskách: mléko→mlíko, létat→lítat

Východní Morava drží původní é (a lašská nářečí krátké mleko) - tady se východní mluvčí shoduje se spisovnou normou. Haná a Brněnsko ne: změnu é→í mají společnou s Čechami (mlíko)

Další příklad é→í - ‘polívka’ uvidíte na jídelních lístcích i v Praze, tak je to rozšířené

Východní Morava drží spisovné é - jedno z nejsnáze slyšitelných východomoravských znamení v běžné řeči. Kolem Brna a na Hané uslyšíte polívka (na střední Hané s krátkým i) stejně jako v Čechách

Řeč z Čech dlouhé samohlásky nezkracuje - přetváří je: ý→ej, ú→ou, é→í. Dlouhé á, í a ů zůstávají dlouhé

Východomoravská nářečí drží tyto dlouhé samohlásky tak, jak byly. 'Morava zachovává délku' je ale jen část pravdy: Haná má vlastní é a ó (dobré, móka) a laština na Ostravsku délku samohlásek ztratila úplně

Protetické v- před o-: okno→vokno, on→von, ona→vona. Obecná čeština v Čechách ho má všude a pokračuje i na střední Moravu: vokno se říká i na Brněnsku a na západní Hané

Východní Morava (Slovácko, Valašsko), východní Haná a lašská nářečí drží okno bez v- - tady se východní mluvčí shoduje s normou. Kolem Brna uslyšíte vokno

Protetické v- je nejdůslednější u zájmen: von, vona, voni, vono - posouvá se celá řada, v Čechách stejně jako kolem Brna

Na východní Moravě a v lašských nářečích prosté on, ona. Kdo v Praze řekne on místo von, může klidně být z východu - ale mluvčí z Brna může říct von jako kterýkoli Pražák

Mnoho Moravanů slyší českou intonaci jako plošší, s poklesem na konci věty, a říká jí 'věcná' nebo i 'studená'. Je to rozšířený dojem, ne změřené pravidlo

Lidé z Čech často slyší moravskou řeč, hlavně z východu, jako melodičtější uvnitř promluvy - to, čemu říkají zpěvavá. I to je spíš dojem než doložený nářeční rys; doloženou regionální prozódii mají lašská nářečí: přízvuk na předposlední slabice

Palatální závěrové souhlásky ď, ť a ň, jazyk přitisknutý k tvrdému patru, jako ve spisovné výslovnosti

Na Moravě tytéž hlásky. Tady se kraje neliší, takže to neposlouchejte: samohlásky a znělost na švech slov vám řeknou mnohem víc

Vibranta ř - jedna z nejvzácnějších hlásek světa, užívaná v Čechách i téměř na celém českém jazykovém území

Morava ho má také, od Brna po Zlín. Výjimkou je krajní východ: v části lašských (slezských) nářečí u polské hranice ř ustupuje hláskám jako ž/š - podobně jako polské rz splynulo s ż

Slavné české souhláskové slabiky - r a l slouží jako samohlásky. Univerzálně stejné v celých Čechách

Také identické v moravštině - slabikotvorné souhlásky jsou celočeský rys bez regionální variace. Vlk je vlk od Chebu po Ostravu

Před pauzou se koncové souhlásky ve všech češtinách vyslovují nezněle (led [lɛt], dub [dup]). Před samohláskou nebo m, n, l, r je mluvčí z Čech nechávají neznělé: jak on [jak on], s mámou [s maːmou̯]

Východní Morava, východní polovina Hané a lašská nářečí souhlásku v té pozici vyslovují zněle: jak on [jaɡ on], s mámou [z maːmou̯], k oknu [ɡ oknu]. Brněnsko ji nechává neznělou jako Čechy. Neznělost před pauzou je všude stejná - rozdíl žije na švech mezi slovy