Pivo nebo víno? - Kulturní předěl

Čechy mají bohatou hospodskou slovní zásobu: hospoda (univerzální), pivnice (zaměřená na pivo), putyka (pajzl, lehce pejorativní). Pražský slang přidává pajzl (z německého Beisl).

Hospodská slova jsou společná: hospoda všude, hostinec (od 'host') o něco živější na vesnicích. Šenk (z německého Schenke - výčep, od schenken, nalévat) je staré slovo známé ve všech českých zemích, ne moravské. Moravské vinařské kraje k tomu přidávají sklípek, který často zastane práci hospody

V Čechách se používá točené (od točit) i čepované (od čepovat). Objednávka je jednoduchá: Plzeň, prosím. Značka implikuje čepované.

Moravané také říkají točené, ale často uslyšíte z bečky - konkrétnější, venkovský výraz. Ve vinařském kraji záleží na upřesnění 'pivo z bečky', protože výchozím nápojem může být víno.

TEN český rituální výraz. 'Jedno' (jedno, střední rod) znamená 'jedno pivo' bez vyslovení. Odpověď je vždy ano. Varování: 'jedno' nikdy neznamená jen jedno - je to úvodní nabídka dlouhého večera.

Na Moravě je pozvání ještě zkrácenější - jen Dáme si? bez upřesnění čeho. Nebo Tak co, zajdem? - protože na vesnici každý ví kam: do místního sklípku nebo hospody.

Točené pivo má dvě velikosti: půllitr (0,5 l, výchozí) a třetinku neboli malé pivo (obojí 0,3 l). Když řeknete jen 'pivo', dostanete půllitr; malé v tradiční hospodě může vysloužit zvednuté obočí.

Na Moravě stejné velikosti. Deci (z decilitru, přes německé Dezi) patří k vínu: víno se objednává po deci (1 deci = 100 ml), obvykle dvě nebo tři deci.

České pivo se klasifikuje podle stupňů Balling (stupňovitost): desítka (10°, ~4 % alk.), dvanáctka (12°, ~5 % alk., český standard). Řezané/řezaný je směs světlého a tmavého - specialita českých hospod, která mate turisty.

Pivní terminologie je do značné míry sdílená - desítka a dvanáctka jsou univerzální. Ale v moravském vinařském kraji spíš uslyšíte pokračování: A nebo si dáš radši vinko? Víno je vždy tichý konkurent.

V Čechách je pěna posvátná a způsoby čepování mají jména. Hladinka je klasika: zhruba dvě třetiny piva a třetina husté pěny. Šnyt je menší natočení - asi třetina piva, třetina pěny a zbytek sklenice prázdný - na rychlou ochutnávku. Mlíko je skoro celé z krémové pěny. Každý styl má své příznivce, žádný není 'jediný správný'

Moravané oceňují dobrou pivní pěnu také, ale propracovaná slovní zásoba o pěně (šnyt, hladinka, mlíko) je primárně českou obsesí. Na Moravě se stejná vášeň vlévá do diskusí o aroma vína - buket, odrůda, ročník.

Univerzální český přípitek. V české hospodě rituál: všichni ťuknou sklenicemi (oční kontakt povinný!), řeknou Na zdraví!, napijí se a položí sklenici zpět na stůl. Přerušit oční kontakt při ťukání znamená smůlu (sedm let špatného sexu, jak říká české přísloví).

Na zdraví je univerzální, stejně jako vřelejší zdrobnělina Na zdravíčko!, kterou uslyšíte v pražských hospodách stejně často jako v moravských sklepech. Liší se prostředí: ve sklípku nalévá hostitel, všichni čekají a první připíjí hostitel. Spěch se nenosí.

V Praze a Čechách se víno pije ve vinárně - komerčním podniku. Vinný bar je moderní pražský termín. Neexistuje kulturní ekvivalent moravského sklípku. Čechové pijí víno také, ale je to koupený zážitek, ne komunitní.

Sklípek (zdrobnělina od sklep) je duší jižní Moravy. Tyto malé vinné sklepy, často vybudované v řadách ve svazích, jsou místem, kde se sousedé scházejí pít domácí víno, jíst, zpívat a povídat si celé hodiny. Búda (doslova bouda/kůlna) je ještě neformálnější termín používaný na Slovácku.

Čechové znají a milují burčák také - v září a říjnu se objevuje na trzích a v hospodách po celé Praze. Ale pro Čecha je burčák sezónní pochoutka, kterou si koupíte. Přijde, vypijete ho, začal podzim.

Pro Moravany je burčák osobní věc. Mnoho rodin si ho dělá samo z vlastních hroznů. Burčáková sezóna je událost - ochutnávání první várky, porovnávání se sousedy, hádky o sladkost. Je to upraveno zákonem: prodávat se smí jen od 1. srpna do 30. listopadu. Nejlepší burčák nikdy neopustí vesnici, kde vznikl.

V Praze vinobraní znamená grébovecké vinobraní nebo trojské zámecké vinobraní - příjemný víkendový výlet, kde si koupíte víno ze stánku a posloucháte kapelu. Hezké, ale v podstatě městský festivalový formát vypůjčený z venkova.

Na Moravě je vinobraní událostí roku - celá města slaví několik dní a znojemské přiláká kolem 100 000 návštěvníků. Starší zvyk je zarážení hory (hora je staré slovo pro vinohrad): na přelomu srpna a září, když hrozny dozrávají, se zarazí vysoká tyč a vinice se až do sklizně uzavřou všem, kdo v nich nemají co dělat. Dnes je to vesnická slavnost s kroji, muzikou a otevřenými sklepy

Většina Čechů zná základní vinařské pojmy: bílé, červené, možná rosé. Konkrétní názvy odrůd? To je expertní území. Průměrný pražský konzument si objednává víno podle barvy, ne odrůdy.

Každý Moravan zná své odrůdy. Müller-Thurgau (každodenní bílé), Veltlínské zelené (moravská chlouba), Frankovka (dominantní červené, v Rakousku Blaufränkisch), Rulandské šedé/bílé (Pinot Gris/Blanc). Neznát je na jižní Moravě je jako neznát Plzeň v Praze.

Pro většinu Čechů abstraktní pojem. České vinařské oblasti existují na mapách a etiketách lahví. Pražan je může navštívit na víkendový výlet, jako Newyorčan Finger Lakes.

Pro Moravany to nejsou štítky - jsou to identity. Čtyři vinařské podoblasti jižní Moravy mají každá svůj charakter: Znojemská (elegantní bílá), Mikulovská (kolem Pálavy, nejlepší terroir), Velkopavlovická (největší, pracovní vína), Slovácká (východ, folklór, cimbál). Lidé se s vášní hádají, která je nejlepší.

Čechové vědí, že cimbálová muzika existuje - je to 'ta moravská věc.' Mohou ji nazývat cimbálka (zkráceně) nebo prostě lidovka (lidová hudba, obecně). Většina Pražanů ji zažije na moravských večerech - tematických restauračních akcích. Exotické, zábavné, ale ne součást každodenního života.

Na Slovácku (jihovýchodní Morava) je cimbálová muzika život. Každá vesnice má soubor cimbálové muziky. Cimbál doprovázejí housle, klarinet a kontrabas. Tato hudba je neoddělitelná od vína - hraje se ve sklípkách, na vinobraních, svatbách i pohřbech. Znát písně je společenská nutnost.

Pražské hospodské pochutiny: utopenec (naložená klobása), obložený talíř. To jsou hospodské klasiky k pivu, ne specificky vinařské jídlo.

Jídlo do moravského sklípku je domácí a typické: škvarky, nakládaný hermelín, domácí slanina, pagáče (slané pečivo ze Slovácka). Je slané a vydatné - jídlo stavěné k vínu na dlouhý večer upíjení, ne k pivu