Od Velké Moravy po Masaryka: Dějiny v jazyce

Praha používá mezinárodní slovo 'tramvaj' (starší lidé i elektrika). Šalina pražské slovo není: patří Brnu

Nejspíš z německého 'elektrische Linie' → 'šalina' - ikonické brněnské slovo, odznak místní identity zděděný po dvojjazyčném habsburském městě

Národní obrození vytvářelo domácí náhrady za německé výpůjčky; 'závin' (od 'zavinout') je psané slovo po celé zemi, v kuchařkách i na cedulkách v pekárnách

'Štrúdl' (z rakouského 'Strudel') žije v běžné řeči na Moravě i v Čechách; slovníky ho vedou jako obecné hovorové slovo, ne jako regionální. Štrúdl/závin tedy stojí řeč proti písmu, ne Moravu proti Čechám

Standardní české slovo, samo z německého 'Karbonade' - ale převzaté dříve a generací obrozenců považované za 'české'

Z rakouského 'Faschiertes' (mleté maso). Slovníky ho vedou jako obecnou hovorovou češtinu, dnes ho ale uslyšíte hlavně na Moravě, stejně jako slovenskou 'fašírku' za hranicí

Spisovné slovo, zkrácené z 'rajské jablíčko': obrozenecký zvyk přeložit cizí název do českých slov

Slovo východní Moravy, společné se slovenštinou; vede k rakouské němčině 'Paradeiser'. Stejné rajské jablko, jen jméno přišlo rovnou z Vídně, nepřeložené

Čechy používají výpůjčku z francouzštiny přes němčinu 'bonbon' nebo zdrobnělinu 'cukrátko' (od 'cukr')

Hovorové slovo pro bonbon, z rakouského 'Zuckerl'. Slovníky ho značí jako obecné hovorové, dnes ho ale uslyšíte hlavně na Moravě, stejně jako fašírku - patří k rakouské vrstvě moravské každodenní řeči

'Kluk' je běžné slovo pro chlapce po celé zemi, Moravu nevyjímaje; 'chlapec' je neutrální spisovné slovo, běžné v psaném textu a pečlivé řeči

Nářeční slovo pro kluka na východní Moravě, na Valašsku a v lašském kraji kolem Ostravy (5. pád 'ogare!'). Bez kontextu mu posluchač z Čech nemusí vůbec rozumět

Hovorové české (a celostátní) sloveso pro pláč; spisovný jazyk dává přednost slovu 'plakat'. 'Nebreč!'

Ve spisovném jazyce 'bečet' znamená vydávat zvuk jako ovce nebo tele. Na velké části Moravy je to prostě běžné slovo pro pláč: 'Nebeč!' řekne moravská babička uplakanému dítěti. Stejný zvukomalebný obraz, jiné zvíře

Píše se jsem, jak to měla stará psaná tradice, z níž obrození vycházelo. Všichni ho vyslovují [sɛm] - j- je němé i ve spisovné výslovnosti - a obecná čeština ho prostě píše tak, jak zní: sem

Středomoravské a východomoravské 'su' pochází ze staršího 'jsu', tvaru 1. osoby utvořeného podle sloves jako 'nesu' a 'vezu'. Není starší než 'jsem', které pokračuje praslovanské *jesmь, ale je dost staré: analogický tvar je staletý. Lašská nářečí na Ostravsku říkají sem. Obrození prostě zvolilo psaný tvar

Spisovné 'oni' je to, co se psalo; hovorová řeč v Čechách přidává protetické v- → 'voni', rys, který spisovná norma nikdy nepřijala, ale který se stal poznávacím znamením obecné češtiny

Východomoravští mluvčí přirozeně říkají 'oni', bez protetického v-, takže tady se norma shoduje s východomoravskou řečí. Kolem Brna ale uslyšíte i 'voni': v- zasahuje na střední Moravu

Obecná čeština má v množném čísle jedinou koncovku -ý pro všechny rody (opět změna é→í/ý): 'krásný holky', 'krásný kluci'. Spisovný jazyk drží 'krásné holky' a 'krásní kluci' odděleně

Východní Morava tu drží -é, protože změnu é→í nikdy neměla - bod, kde se východomoravské 'nářečí' a kodifikovaná norma náhodou shodují. Haná má vlastní tvary a lašská nářečí, která nemají dlouhé samohlásky vůbec, říkají 'krásne'

Obecná čeština rody rozlišuje, jen jinými samohláskami: dobrej chlap (mužský rod, ý→ej), ale dobrý pivo (střední rod, é→ý). Co opravdu slučuje, je množné číslo: dobrý lidi, dobrý ženy, dobrý města

Východní Morava říká dobré pivo (střední rod) a dobrý chlap (mužský rod), přesně jako spisovná norma. Haná dělá z mužského rodu dobré (ý→é), takže tam si mužský rod bere samohlásku, kterou norma drží pro střední rod

Hovorové é→í ('mléko'→'mlíko'). Spisovná norma é ponechala, ale mlíko je běžná řeč většiny Čechů - v Čechách a také na Hané a na Brněnsku

Východomoravští mluvčí přirozeně říkají 'mléko' s původním é - spisovný tvar (lašská nářečí mají krátké mleko). Tady zní východní 'nářeční' mluvčí učebnici blíž než většina Čechů

Hovorová čeština rozšiřuje starou duálovou koncovku z rukama, nohama (spisovné pro všechny) na všechna podstatná jména: s kamarádama, se ženama. V běžné řeči ji používají lidé všech vzdělání

Na Moravě se to říká taky: -ma/-ama je 7. pád množného čísla přímo ve středomoravských a východomoravských nářečích (na Hané s domama, na Slovácku a Valašsku -ama). Psané -ami/-y používají pečliví mluvčí všude. Tohle vůbec není hranice, jen hovorové proti psanému