The reflexive possessive svůj: it always points to the subject of the clause, replacing můj/tvůj/jeho in that role
I can use svůj correctly whenever the possessor is the subject and hear the difference from jeho.
例文を見てください。文法パターンを見つけられますか？
Každý si nese svůj kufr, já nesu i tvůj.
Everyone carries their own suitcase — I am carrying yours too.
Jana pozvala Petra a jeho sestru na svou chatu.
Jana invited Petr and his sister to her cottage.
Vážíme si svých učitelů.
We hold our teachers in high regard.
ハイライトされた部分に注目してください。共通点は何ですか？
Svůj přivlastňuje podmětu věty — bez ohledu na osobu:
| Věta | Význam |
|---|---|
| (Já) Hledám svůj klíč. | můj klíč |
| (Ty) Hledáš svůj klíč. | tvůj klíč |
| Petr hledá svůj klíč. | Petrův klíč |
| Petr hledá jeho klíč. | klíč někoho jiného! |
Rozdíl svůj × jeho mění význam: Petr políbil svou ženu (vlastní) × Petr políbil jeho ženu (cizí — skandál!). Skloňuje se jako můj: svého, svému, svým, své/svou.
A2コースの練習問題でこの文法を応用しましょう
練習問題můj/jeho used where svůj belongs
Owner = subject → svůj, always
svůj left undeclined
Declines like můj: svého, svému, svou, svým
Každý si nese svůj kufr, já nesu i tvůj.
Everyone carries their own suitcase — I am carrying yours too.
svůj for the subject's own, tvůj when the owner differs.
Jana pozvala Petra a jeho sestru na svou chatu.
Jana invited Petr and his sister to her cottage.
jeho sestru = Petr's sister; svou chatu = Jana's own cottage.
Vážíme si svých učitelů.
We hold our teachers in high regard.
svých: genitive plural of svůj after vážit si.
コースで練習
A2コースの練習問題でこの文法を応用しましょう