Časové výrazy a dny v týdnu

اليَوْمَ، غَداً، أَمْسِ - časová slova bez předložky

I čeština často určuje čas bez předložky, jen pádem: „minulý týden“, „příští rok“, „celý den“ jsou 4. pád a žádné „v“ nepotřebují. Arabština to dělá téměř vždy: podstatné jméno, které odpovídá na otázku „kdy?“, přejde do akuzativu a předložka odpadne. Odtud -an v غَداً (zítra), صَباحاً (ráno) a مَساءً (večer).

الأُسْبوعَ الماضِيَ je přesně české „minulý týden“: obě slova ve 4. pádě, akuzativu, a žádná předložka. Předložka ale chybou není: في الصَّباحِ znamená totéž co صَباحاً.

Dvě koncovky stojí za druhý pohled. غَداً je غَد s akuzativním -an; po předložce nebo po بَعْدَ přejde do genitivu: بَعْدَ غَدٍ - pozítří. أَمْسِ je jiné: končí vždy na neměnné -i (amsi) a tanwín nedostává nikdy.

Dny v týdnu

Tady má čeština oporu: „úterý“, „čtvrtek“ a „pátek“ jsou také pojmenované podle čísel („úterý“ ze staročeského „druhý“). Arabština podle čísel pojmenovává pět dnů ze sedmi, jen počítá od neděle: الأَحَدُ je „první“. Dny mají člen.

Pondělí je v tabulce ve tvaru الاِثْنَيْنِ, jak se běžně říká i píše; v přísné gramatice má nominativ tvar الاِثْنانِ.

Pozor na čísla: české „úterý“ je „druhý“ den, arabské الثُّلاثاءُ „třetí“; náš „čtvrtek“ je „čtvrtý“, arabský الخَميسُ „pátý“. Arabské číslo v názvu je vždy o jedno vyšší než české, protože týden začíná o den dřív.

„Ve čtvrtek“ je يَوْمَ الخَميسِ: يَوْم v akuzativu a za ním název dne, bez předložky „v“. Správně je i في يَوْمِ الخَميسِ. Pátek je dnem společné polední modlitby, odtud i název, „den shromáždění“. V Egyptě, Saúdské Arábii, Jordánsku a většině zemí Zálivu je víkend pátek a sobota a neděle je pracovní den; SAE přešly v roce 2022 na sobotu a neděli a v Maroku, Tunisku a Libanonu je volno v neděli.

Kolik je hodin

Hodiny se udávají řadovou číslovkou: السّاعَةُ الثّالِثَةُ - tři hodiny, doslova „hodina třetí“. Čeština to zná z hovoru: „sejdeme se o třetí“, „o páté“, i tu je řadová číslovka. „V pět“ je في السّاعَةِ الخامِسَةِ, nebo zase bez předložky: السّاعَةَ الخامِسَةَ. Zeptáte se كَمِ السّاعَةُ؟ - kolik je hodin?, a مَتى؟ - kdy?

Podle modliteb

V mnoha arabských zemích se den dělí také podle pěti modliteb a lidé se domlouvají „po maghribu“, západní modlitbě: بَعْدَ المَغْرِبِ, قَبْلَ الظُّهْرِ - před polední modlitbou. Čas se bere z rytmu dne, ne z ciferníku, jako české „po obědě“ nebo „po práci“. A schéma znáte: česká „po“ a „před“ chtějí určitý pád, arabská بَعْدَ a قَبْلَ genitiv, jako první slovo každé idáfy.