Arabské číslovky 1 až 10 a číslice ١٢٣: jedna a dvě za podstatným jménem nebo jako duál, obrácený rod u 3-10, genitiv množného čísla po nich a proč se rod posuzuje podle jednotného čísla.
Umím počítat do deseti, číst číslice ١ až ١٠ a říct, kolik je věcí nebo lidí: pro dva použiju duál a pro 3-10 správný tvar s mužskými i ženskými slovy.
Podívejte se na tyto příklady. Dokážete rozpoznat gramatický vzorec?
ثَلاثَةُ كُتُبٍ
Tři knihy
ثَلاثُ بَناتٍ
Tři dívky
خَمسَةُ طُلّابٍ
Pět studentů
عَشرُ سَنَواتٍ
Deset let
Zaměřte se na zvýrazněné části. Co mají společného?
Při počítání nahlas bere arabština tvary s ة: واحِد، اِثْنان، ثَلاثَة، أَرْبَعَة، خَمْسَة، سِتَّة، سَبْعَة، ثَمانِيَة، تِسْعَة، عَشَرَة. Číslice na arabském východě jsou ٠ ١ ٢ ٣ ٤ ٥ ٦ ٧ ٨ ٩; v Maghrebu se obvykle píše 0-9 jako u nás. Nepleťte si ٥ „pět“ (kroužek) a ٠ „nula“ (tečka). Čísla se píšou zleva doprava i uprostřed arabského řádku: ١٩٩٥ je 1995.
Poslechněte si ث v ثَلاثَة („tři“) a ثَمانِيَة („osm“): je to anglické th z „think“, ne české s. Přepis „salása“ je jen berlička.
| Číslice | S mužským slovem | Se ženským slovem |
|---|---|---|
| ١ | كِتابٌ واحِدٌ - jedna kniha | سَيّارَةٌ واحِدَةٌ - jedno auto |
| ٢ | كِتابانِ - dvě knihy | سَيّارَتانِ - dvě auta |
| ٣ | ثَلاثَةُ كُتُبٍ - tři knihy | ثَلاثُ سَيّاراتٍ - tři auta |
| ٤ | أَرْبَعَةُ | أَرْبَعُ |
| ٥ | خَمْسَةُ | خَمْسُ |
| ٦ | سِتَّةُ | سِتُّ |
| ٧ | سَبْعَةُ | سَبْعُ |
| ٨ | ثَمانِيَةُ | ثَماني |
| ٩ | تِسْعَةُ | تِسْعُ |
| ١٠ | عَشَرَةُ | عَشْرُ |
„Jeden“ je přídavné jméno, stojí za podstatným jménem a přidává se většinou pro důraz: كِتابٌ واحِدٌ - jedna (jediná) kniha. Shoduje se v rodě, jako české „jeden, jedna, jedno“. „Dvě“ obvykle vůbec není číslovka, ale koncovka duálu: كِتابانِ - dvě knihy, بِنْتانِ - dvě dívky. Česky mluvící to táhne dát „dva“ jako samostatné slovo, jako v „dva bratři“: *اِثْنانِ كِتابٌ. To nejde. اِثْنانِ / اِثْنَتانِ může za duálem zdůraznit počet: كِتابانِ اِثْنانِ, „právě dvě knihy“; před podstatné jméno jako české „dva“ se nestaví.
Tohle čeština nezná. České „dva / dvě“ se shoduje s rodem, jak se patří, a „tři“, „pět“, „deset“ rod nemají. Arabské číslovky 3 až 10 rod mají a berou opačný, než má počítané slovo. Mužské slovo dostane číslovku s ة: ثَلاثَةُ كُتُبٍ - tři knihy (كِتاب je mužského rodu, i když česká „kniha“ je ženská). Ženské slovo dostane číslovku bez ة: ثَلاثُ سَيّاراتٍ - tři auta (سَيّارَة je ženského rodu). Učte se to jako dvojici zvuků: thaláthatu kutub, thaláthu sajjárát.
Čeština po „tři“ a „čtyři“ dává 1. pád množného čísla, „tři knihy“, a teprve od pěti přechází na 2. pád, „pět knih“. Arabština má po všech číslovkách 3 až 10 genitiv množného čísla, jako by všechno bylo „pět knih“: ثَلاثَةُ كُتُبٍ, خَمْسَةُ طُلّابٍ, nikdy *خَمْسَةُ طالِبٍ. Sama číslovka se skloňuje podle své role ve větě: عِنْدي ثَلاثَةُ إِخْوَةٍ, في ثَلاثَةِ أَيّامٍ - za tři dny.
Cena čaje v káhirské kavárně, pět denních modliteb, dny v týdnu, váš věk (سَنَة, „rok“, je ženského rodu: عَشْرُ سَنَواتٍ, deset let) a hodiny: ثَلاثُ ساعاتٍ - tři hodiny. Od 11 do 99 se podstatné jméno vrací do jednotného čísla (a po okrouhlé stovce stojí v jednotném čísle v genitivu: مِئَةُ كِتابٍ); to je v tématu o číslovkách 11-100.
Použijte tuto gramatiku ve cvičeních kurzu A1
Procvičovací cvičeníثَلاثَةُ كُتُبٍ
Tři knihy
كتاب je mužského rodu, proto číslovka dostane „ženský“ tvar ثلاثة s tá marbútou. Česky je kniha ženská, ale rozhoduje arabské slovo.
ثَلاثُ بَناتٍ
Tři dívky
بنت je ženského rodu, proto číslovka ztratí tá marbútu: ثلاث. To je ten obrácený rod.
خَمسَةُ طُلّابٍ
Pět studentů
طالب je mužského rodu, proto خمسة s tá marbútou. Podstatné jméno stojí v genitivu množného čísla, jako české „pět studentů“.
عَشرُ سَنَواتٍ
Deset let
سنة je ženského rodu, proto عشر bez tá marbúty. I česky jsou to „let“, 2. pád množného čísla.
عِنْدي ثَلاثَةُ إِخْوَةٍ وَأُخْتانِ.
Mám tři bratry a dvě sestry.
أَخ je mužského rodu, a tak „tři“ s ة: ثَلاثَةُ إِخْوَةٍ, a za číslovkou množné číslo v genitivu. Kde čeština řekne „tři bratry“, arabština jako by řekla „tři bratrů“. „Dvě sestry“ se obejdou bez číslovky: duál أُخْتانِ řekne „dvě“ sám.
في الأُسْبوعِ سَبْعَةُ أَيّامٍ.
Týden má sedm dní.
يَوْم („den“) je mužského rodu, proto „sedm“ s ة: سَبْعَةُ أَيّامٍ. Pořadí je „v týdnu sedm dní“: nejdřív místo, pak co tam je. Arabské názvy dnů vycházejí z číslovek jako naše „čtvrtek“ a „pátek“, jen se počítá od neděle: الخَميس, od خَمْسَة „pět“, je čtvrtek.
يُصَلّي المُسْلِمُ خَمْسَ صَلَواتٍ في اليَوْمِ.
Muslim se modlí pět modliteb denně.
صَلاة („modlitba“) je ženského rodu, proto „pět“ bez ة: خَمْسَ صَلَواتٍ. Číslovka je tu předmětem slovesa يُصَلّي, odtud fatha na خَمْسَ.
كوبُ الشّايِ بِعَشَرَةِ جُنَيْهاتٍ.
Sklenička čaje stojí deset egyptských liber.
Past: množné číslo جُنَيْهات končí na ات, ale jednotné جُنَيْه je mužského rodu, a tak „deset“ s ة: عَشَرَةِ. Cenu uvádí بِـ, doslova „sklenička čaje za deset liber“, a číslovka za ní stojí v genitivu.
Kontrola k tomuto tématu se připravuje
Připravené nápovědy jsou zdarma
Procvičit v kurzu
Použijte tuto gramatiku ve cvičeních kurzu A1