Arabská abeceda: první skupina písmen

Arabská abeceda, první skupina: ا ب ت ث ج ح خ

Arabská abeceda má 28 písmen a tato první skupina z nich představuje sedm. Všech 28 písmen jsou souhlásky; tři z nich (ا و ي) navíc zapisují dlouhé samohlásky á, ú, í. Píše se a čte zprava doleva a většina písmen se spojuje s oběma sousedy, takže jedno písmeno má až čtyři tvary: samostatný, počáteční, prostřední a koncový.

Spojované písmo znáte ze školního psacího písma: i v českém psacím „a“ se tahy navazují. Arabština ale píše spojitě i v tisku a písmeno při spojení viditelně mění podobu. V přepisu v tomto kurzu značíme délku čárkou, stejně jako čeština: á, í, ú.

Stejný tah, jiné tečky

Podívejte se do tabulky znovu: ب ت ث mají tentýž tvar a liší se jen tečkami. Jedna dole (ب), dvě nahoře (ت), tři nahoře (ث). Druhá rodina je ج ح خ: tečka uvnitř oblouku (ج), bez tečky (ح), tečka nahoře (خ). Tečky tu hrají podobnou roli jako česká diakritika: „rada“ a „ráda“ dělí jedna čárka, بَيْتٌ (dům) a بِنْتٌ (dívka) dělí jen tečky nad a pod prostředním zoubkem. Pište je hned, ne „až potom“.

Alif se s následujícím písmenem nespojuje

Většina písmen se napojuje na obě strany. Alif (ا) se napojí jen na písmeno před sebou, nikdy na to za sebou, takže další písmeno začíná znovu počátečním nebo samostatným tvarem. V بابٌ (báb, dveře) je první ب spojené s alifem, poslední ب stojí samo. Stejně se chová ještě pět písmen (د ذ ر ز و), potkáte je ve druhé a třetí skupině. Ostatní písmena této skupiny se spojují volně: بَحْث (výzkum) napíšete jedním nepřerušeným tahem.

Hlásky: co máte zadarmo a co ne

• خ je dobrá zpráva: je to prakticky české ch z „chléb“ nebo „chata“, jen se tvoří o něco hlouběji v krku. خُبْزٌ (chubz) je chléb.
• ج je dž jako v „džem“ nebo „džus“. V Káhiře se říká g: totéž slovo جَمَلٌ zní ve zprávách džamal, na egyptské ulici gamal. Kdo byl v Hurghadě, slyšel právě g.
• ث čeština nemá. Je to anglické th z „think“: špičku jazyka dejte mezi zuby a vydechněte. Obyčejné s nebo t dává typický přízvuk: ثَلاثَةٌ je thaláthatun, ne „salása“.
• ح je nejtěžší hláska skupiny. Není to české h, které je znělé (zkuste „hora“ a ucítíte chvění hlasivek), ani ch. Stáhněte hrdlo a vydechněte silně a čistě, jako když dýcháte na brýle, abyste je vyleštili, bez chrčení.

ح a خ rozlišujte od prvního dne: حالٌ je „stav, rozpoložení“, خالٌ „strýc z matčiny strany“. Otázka كَيْفَ حالُ خالِكَ؟ potřebuje obě hlásky a český přepis „chál“ je nerozliší, poslouchejte nahrávku.

Alif a hamza

Uvnitř slova zapisuje alif dlouhé á: بابٌ. Délku česky mluvící slyší dobře, vždyť „pas“ a „pás“ jsou u nás dvě slova; jen ji nezkracujte z lenosti. Na začátku slova slouží alif jako podložka pro hamzu (ء), krátký ráz v hrdle. Ten čeština zná také: v pečlivé výslovnosti „na ulici“ se před u hlas na okamžik zastaví. Tak začíná أَخٌ (ach, bratr) i أَنا (ana, já).

Jména alif a bá sahají ke stejným féničanským písmenům jako řecká alfa a beta. Proto „alfabeta“, a z téhož principu, podle prvních písmen, vzniklo i naše „abeceda“.