Arabská abeceda — Skupina 2

Arabská abeceda, druhá skupina: د ذ ر ز س ش ص ض

Arabská abeceda má 28 písmen; druhá skupina jich přidává osm, takže jich znáte už patnáct. Důležité jsou dvě věci: čtyři z těchto písmen se nikdy nespojují s písmenem za sebou a dvě jsou emfatické souhlásky, „těžké“ protějšky obyčejného s a d.

Písmena, která se nenapojují dopředu

د ذ ر ز se napojí na písmeno před sebou, ale nikdy na to za sebou. Spolu s ا (první skupina) a و (třetí skupina) tvoří šest nespojovacích písmen. Za nimi zvednete pero a další písmeno začíná znovu počátečním nebo samostatným tvarem, jako by začínalo nové slovo. دَرْسٌ (dars, lekce) se píše ve třech kouscích: د, ر, س. Mezera uvnitř slova tedy ještě není hranice slova: زَيْتونٌ je jedno slovo ve třech kouscích. Hranici slova poznáte podle větší mezery, podobně jako v českém psacím písmu, kde se některé tahy také přerušují.

Čtyři dvojice, které dělí tečka

• د / ذ - bez tečky / jedna tečka
• ر / ز - bez tečky / jedna tečka
• س / ش - bez teček / tři tečky
• ص / ض - bez tečky / jedna tečka

Dvojice س / ش připomíná české s a š: i u nás je jediný rozdíl v písmu znaménko nad písmenem, háček místo tří teček.

Emfatické souhlásky

Tohle je hlavní práce skupiny, protože čeština nic podobného nemá. ص a ض jsou „těžké“ protějšky س a د. Špička jazyka je tam, kde při s a d, ale kořen jazyka se stáhne dozadu k hrdlu a celá hláska ztmavne. Zkuste říct s a přitom držet ústa jako na „u“: samohláska za ní zní spíš jako tmavé „a“ blízké o. Právě podle samohlásek emfázi poznáte nejsnáz: a v صَيْفٌ je tmavší než a v سَيْفٌ.

Rozdíl mění význam: صَيْفٌ (sajf, léto), سَيْفٌ (sajf, meč) a ضَيْفٌ (dajf, host). Český přepis první dvě slova nerozliší, poslouchejte nahrávku. Vyslovíte-li ص jako obyčejné s, z léta se stane meč. Další dvě emfatické, ط a ظ, přinese třetí skupina.

Arabština o sobě říká لُغَةُ الضّادِ, „jazyk hlásky ḍád“, protože staří gramatici považovali ض za zvuk vlastní jen arabštině. Tehdy se vyslovoval bokem jazyka o stoličky; dnes je to téměř všude emfatické d.

Ostatní hlásky

• ر je dobrá zpráva: české r, kmitnuté jednou; zdvojené (دَرَّسَ, darrasa, učil) se víc vibruje. Se ř si ho nepleťte.
• ش je české š, س čisté s, ز z.
• ذ je znělý protějšek ث z první skupiny, anglické th ve „this“. Obyčejné z nebo d dává přízvuk: „zahab“ místo ذَهَبٌ (dhahab, zlato).

Ze slov této skupiny máte některá i v češtině: „žirafa“ přišla přes italštinu z arabského zarráfa, „šafrán“ ze za‘farán.

Všech osm písmen je „slunečních“: ل členu v nich zanikne (الشَّمْسُ, aš-šams). Víc v tématu o členu určitém.