Přítomný čas bez 'být'
Hebrejština nemá 'být' v přítomném čase — jmenné a adjektivní fráze tvoří rovnou větu
Umí tvořit jednoduché věty v přítomném čase v hebrejštině bez slovesa 'být', včetně vět o identitě, popisu a poloze
Podívejte se na tyto příklady. Dokážete rozpoznat gramatický vzorec?
אֲנִי מוֹרָה. הוּא סטודנט.
Já jsem učitelka. On je student.
הַבַּיִת גָּדוֹל. הַמַּסְעָדָה טוֹבָה.
Dům je velký. Restaurace je dobrá.
הֵם בַּמִּשְׂרָד. אֲנַחְנוּ בַּבַּיִת.
Oni jsou v kanceláři. My jsme doma.
Zaměřte se na zvýrazněné části. Co mají společného?
V hebrejštině neexistuje sloveso 'být' v přítomném čase! Podmět + přísudek tvoří větu přímo.
- אֲנִי סטודנט — Já [jsem] student
- הִיא מוֹרָה — Ona [je] učitelka
- הַבַּיִת גָּדוֹל — Dům [je] velký
- אֲנַחְנוּ בְּיִשְׂרָאֵל — My [jsme] v Izraeli
Pro zdůraznění slouží zájmeno jako sponové sloveso: הוּא הוּא הָרוֹפֵא = On JE lékař.
'Být' existuje v minulém a budoucím čase: הָיִיתִי (byl/a jsem), אֶהְיֶה (budu).
Časté chyby
Inserts a present-tense form of 'to be' (e.g., translates הוא רופא as הוא *הוא* רופא unnecessarily)
In present tense, subject + predicate with NO verb is correct. הוּא רוֹפֵא is complete and correct.
Uses past tense הָיָה instead of zero copula in present tense
הָיָה = 'was' (past). Present tense needs NO copula. Future = יִהְיֶה.
אֲנִי מוֹרָה. הוּא סטודנט.
Já jsem učitelka. On je student.
Žádné sloveso 'být' v přítomném čase! אֲנִי מוֹרָה doslova = 'já učitelka'. Zájmeno + podstatné jméno = věta.
הַבַּיִת גָּדוֹל. הַמַּסְעָדָה טוֹבָה.
Dům je velký. Restaurace je dobrá.
Podstatné jméno + přídavné jméno bez slovesa. Rod: גָּדוֹל (velký, m) pro בַּיִת (dům, m); טוֹבָה (dobrá, f) pro מַסְעָדָה (restaurace, f).
הֵם בַּמִּשְׂרָד. אֲנַחְנוּ בַּבַּיִת.
Oni jsou v kanceláři. My jsme doma.
V lokativních větách se také vynechává 'být'. הֵם בַּמִּשְׂרָד = 'oni [jsou] v-kanceláři'. Předpona בּ = v/na.
Procvičit v kurzu
Použijte tuto gramatiku ve cvičeních kurzu A1