Vyjadřování nutnosti a povolení pomocí kell a szabad.
Vyjadřovat povinnost pomocí kell s osobními příponami infinitivu. Rozlišovat nem kell a nem szabad.
Podívejte se na tyto příklady. Dokážete rozpoznat gramatický vzorec?
Nekem kell főznöm.
Musím vařit.
Nem szabad itt parkolni.
Tady nesmíte parkovat.
Nem kell sietnem.
Nemusím spěchat.
Zaměřte se na zvýrazněné části. Co mají společného?
Kell je neosobní sloveso. Osoba se vyjadřuje dativem + osobní přípona infinitivu:
| Osoba | Dativ | Přípona infinitivu | Příklad |
|---|---|---|---|
| én | nekem | -nom/-nem/-nöm | Nekem kell mennem. |
| te | neked | -nod/-ned/-nöd | Neked kell menned. |
| ő | neki | -nia/-nie/-nie | Neki kell mennie. |
Szabad: Szabad itt dohányozni? — Nem szabad! — Nem kell = nemusíš.
Použijte tuto gramatiku ve cvičeních kurzu A1
Procvičovací cvičeníVynechávání osobní přípony infinitivu u kell: 'Nekem kell menni' je hovorové, ale 'kell mennem' je správné. Zaměňovat nem kell (nemusíš) s nem szabad (nesmíš).
Confusing nem kell (don't have to) with nem szabad (must not)
Omitting personal suffix on infinitive after kell
Nekem kell főznöm.
Musím vařit.
Nekem = dativ 'mně'; főznöm = vařit + osobní přípona infinitivu.
Nem szabad itt parkolni.
Tady nesmíte parkovat.
Nem szabad = zákaz. Osobní přípony nejsou potřeba.
Nem kell sietnem.
Nemusím spěchat.
Nem kell ≠ nem szabad: 'nemusíš' vs 'nesmíš' — důležitý rozdíl!
Procvičit v kurzu
Použijte tuto gramatiku ve cvičeních kurzu A1