Předmětné zájmenné přípony u sloves

رَأَيْتُهُ - „viděl jsem ho“ jedním slovem

Česky jsou „ho“, „ji“, „mě“ samostatná slovíčka a putují větou na druhé místo: „Viděl jsem ho“, „Včera jsem ho viděl“. Arabské předmětné zájmeno má jedno pevné místo, na konci slovesa, a píše se dohromady s ním: رَأَيْتُ - viděl jsem, رَأَيْتُهُ - viděl jsem ho. Jsou to tytéž koncovky jako přivlastňovací na podstatném jménu (كِتابُهُ - jeho kniha), s jedinou výjimkou: „mě“ je -ní, ne -í.

Jedna koncovka tak pracuje za dvě česká slova: ـنا je „náš“ i „nás“ (كِتابُنا - naše kniha, زارَنا - navštívil nás), ـها je „její“ i „ji“ (كِتابُها - její kniha, أَراها - vidím ji).

Nerozhoduje český pád, ale arabské sloveso

Podívejte se do tabulky: česky „pomohl mi“ je 3. pád, „viděl mě“ 4. pád. Arabštině je český pád lhostejný: ساعَدَ („pomoci“) bere předmět přímo, a tak vznikne ساعَدَني, doslova „pomohl mě“. A „zavolat mi“ je اِتَّصَلَ بي, přes předložku بِـ, protože tak se váže arabské sloveso. Nedívejte se, jaký pád chce české sloveso, ale co chce arabské.

Proč -ní, a ne -í?

Na podstatném jménu je „můj“ -í: كِتابي. Na slovesu by holé -í „spolklo“ jeho koncovou samohlásku, a tak se před ně postaví „ochranné“ n: ساعَدَني (sá‘adaní), يَعْرِفُني - zná mě. Arabští gramatici mu říkají „ochranné nún“, نونُ الوِقايَةِ.

Na předložkách

Předložky berou stejné koncovky, „mě, mi“ je u nich ale prosté -í: لي - mně, مَعي - se mnou, بي - mnou, ve mně, لَكَ، مَعَها، عَلَيْنا. Jen مِنْ a عَنْ své n zdvojí: مِنّي - ode mě, عَنّي - o mně.

-hu, nebo -hi?

Po i, dlouhém í a aj změní koncovky začínající na h své u v i: بِهِ، فيهِ، عَلَيْهِ، إِلَيْهِمْ. Po ostatních hláskách zůstane u: مِنْهُ، رَأَيْتُهُ، أَعْرِفُهُمْ.

Jedno místo, hned za slovesem

• Zájmeno stojí hned za slovesem a jeho koncovkou, před vším ostatním: أَعْرِفُها مُنْذُ الطُّفولَةِ - znám ji od dětství. České „Od dětství ji znám“ vám pořadí neporadí.
• Předmět vyjádřený podstatným jménem ho nahrazuje, obojí zároveň nestojí: رَأَيْتُ أَحْمَدَ nebo رَأَيْتُهُ, nikdy *رَأَيْتُهُ أَحْمَدَ.
• Některé koncovky slovesa se před zájmenem mění: كَتَبْتُمْ + -hu dá كَتَبْتُموهُ - napsali jste ho. Zatím stačí poznat.

Předmět vpředu: إِيّا

Chce-li arabština předmětné zájmeno vysunout před sloveso a zdůraznit, zavěsí ho na nosné slovo إِيّا. Nejznámější příklad je ve Fátiše, první súře Koránu: إِيّاكَ نَعْبُدُ - Tebe jediného uctíváme. Čeština zdůrazní slovosledem a přízvučným tvarem („Tebe“ místo „tě“), arabština zvláštním tvarem.