Nepravidelný plurál

جَمْعُ التَّكْسيرِ - lomený plurál

Mnoho arabských podstatných jmen, a hlavně ta nejběžnější, která potkáte první (kniha, dům, chlapec, přítel), tvoří množné číslo přestavbou slova zevnitř. Kořenové souhlásky zůstanou, samohlásky mezi nimi se změní a někdy přibude písmeno: كِتاب → كُتُب, بَيْت → بُيوت, وَلَد → أَوْلاد. Arabsky se tomu říká „lomený“ plurál (جَمْعُ التَّكْسيرِ), protože podoba jednotného čísla se rozlomí. Pravidelné plurály na ـونَ a ـات jsou běžnou volbou pro mnoho odvozených slov, třeba na مُـ jako مُعَلِّم, ale nejčastější slova mají většinou plurál lomený.

Změnu samohlásky uvnitř slova zná i čeština: „dům - domy“, „stůl - stoly“, „přítel - přátelé“. A úplně jiné slovo také: „člověk - lidé“, „dítě - děti“. Rozdíl je v rozsahu: u nás jde o hrstku slov, v arabštině o běžnou cestu u slov nejpotřebnějších.

Množné číslo se učte se slovem

Vzorce existují, ale na této úrovni nepoznáte, který slovo vezme: كِتاب dává كُتُب, بَيْت dává بُيوت. Poctivá rada je jediná: učte se dvojice, jako se české děti naučí „přátelé“, a ne „přítelé“. Arabské slovníky je tak uvádějí: كِتاب ج كُتُب (ج znamená „množné číslo“). Vzorce vám ale pomohou poznat plurál, který jste ještě neviděli: أَقْلام vypadá jako أَوْلاد, takže je to také plurál.

Shoda: věci jsou „ona“, lidé „oni“

Tohle čeština nemá. Říkáme „domy jsou velké“, „knihy leží“, arabština ale o věcech v množném čísle mluví jako o „ní“: البُيوتُ كَبيرَةٌ, doslova „domy je velká“. To platí v moderní spisovné arabštině bez ohledu na rod jednotného čísla. O lidech se mluví v množném čísle jako v češtině a přídavná jména mají pro ně vlastní lomené tvary: كَبير → كِبار, صَغير → صِغار, جَديد → جُدُد.

Plurály bez tanwínu

Vzorce مَفاعِل, مَفاعيل a أَفْعِلاء nemají tanwín a končí prostým -u: مَدارِسُ كَثيرَةٌ, أَصْدِقاءُ. Přídavné jméno u nich tanwín dostane jako obvykle.