Pravidelný plurál

الجَمْعُ السّالِمُ - pravidelné množné číslo

Pravidelný plurál nechá jednotné číslo celé a jen přidá koncovku: مُعَلِّم → مُعَلِّمونَ - učitelé, مُعَلِّمَة → مُعَلِّمات - učitelky. Arabština mu říká „celý, zdravý“ (سالِم), protože uvnitř slova se nic neláme. Tak se tvoří množné číslo i v češtině: „učitel“, „učitelé“. V arabštině je to ale jen jedna z cest a pro mnoho slov ne ta běžná. Koncovky jsou dvě, mužská a ženská.

Mužské ـونَ / ـينَ: pády znáte

Mužská koncovka má dva tvary a česky mluvícímu to hned dává smysl: i naše množné číslo se skloňuje, „inženýři“, „inženýrů“, „s inženýry“. Arabština má tvary jen dva. ـونَ je nominativ: podmět, ale také přísudek věty bez slovesa a přídavné jméno, které se s nimi shoduje: المُهَنْدِسونَ هُنا - inženýři jsou tady, المُعَلِّمونَ مُمْتازونَ - učitelé jsou výborní. ـينَ pokrývá oba zbylé pády: předmět slovesa, slovo po předložce nebo po jiném podstatném jménu v idáfě a přísudek po كانَ (كانوا مُهَنْدِسينَ - byli inženýři): سَلَّمْتُ عَلى المُهَنْدِسينَ - pozdravil jsem inženýry.

Tahle koncovka patří mužům a smíšeným skupinám, stejně jako v češtině: pět studentů a tři studentky jsou dohromady „studenti“, ne „studentky“. Berou ji hlavně slova pro povolání a role na مُـ: مُعَلِّم، مُهَنْدِس، مُسْلِم, a přídavná jména na ـيّ: مِصْرِيّ → مِصْرِيّونَ - Egypťané. Na věci a zvířata se ـونَ skoro nedává: výjimek je hrstka, stará slova jako سِنونَ „roky“ (od سَنَة). A ne každé slovo pro lidi ji přijme: طالِب má obvykle lomený plurál طُلّاب.

Když za slovem následuje genitiv, ن odpadne: مُعَلِّمو المَدْرَسَةِ - učitelé té školy.

Ženské ـات

ة se změní v ات: سَيّارَة → سَيّارات. Koncovka ـات má jen dvě pádové samohlásky: -u v nominativu a -i všude jinde, i tam, kde ostatní slova mají -a: رَأَيْتُ سَيّاراتٍ كَثيرَةً - viděl jsem hodně aut. ـات dostávají:

• ženy: مُعَلِّمات، طالِبات، مِصْرِيّات - učitelky, studentky, Egypťanky;
• mnoho věcí a pojmů na ة: سَيّارات - auta. Ne všechny: غُرْفَة („pokoj“) má obvykle غُرَف, ověřujte ve slovníku;
• slovesná jména delších slovesných kmenů, i mužského rodu: اِمْتِحان → اِمْتِحانات - zkoušky, اِجْتِماع → اِجْتِماعات - schůze;
• mnoho přejatých a mužských slov bez lomeného plurálu: حَمّام → حَمّامات, جُنَيْه → جُنَيْهات - libry.

Shoda: lidé a věci

Množné číslo lidí chce množné číslo přídavného jména i slovesa, jako v češtině: المُعَلِّمونَ مُمْتازونَ - učitelé jsou výborní, المُعَلِّماتُ مُمْتازاتٌ. Množné číslo věcí na ـات se ale chová jako ženský rod jednotného čísla: السَّيّاراتُ جَديدَةٌ - auta jsou nová, doslova „auta je nová“. Česky se tak říct nedá, a proto se tu chybuje nejčastěji. U číslovek 3-10 se rod bere z jednotného čísla: خَمْسُ سَيّاراتٍ (سَيّارَة je ženská), ale عَشَرَةُ جُنَيْهاتٍ (جُنَيْه je mužský).