Arabský duál: koncovka -āni / -ajni pro právě dva, ة otevřené v ت, přídavná jména ve dvojném čísle a zájmena هُما a أَنْتُما.
Dokážu mluvit o dvou lidech nebo dvou věcech pomocí koncovky duálu a shodnout s ní přídavná jména i zájmena.
Podívejte se na tyto příklady. Dokážete rozpoznat gramatický vzorec?
في بَيْتِنا في عَمّانَ غُرْفَتانِ صَغيرَتانِ.
V našem domě v Ammánu jsou dva malé pokoje.
عِنْدي أَخَوانِ: أَحَدُهُما في القاهِرَةِ وَالآخَرُ في الإِسْكَنْدَرِيَّةِ.
Mám dva bratry: jeden je v Káhiře a druhý v Alexandrii.
اِشْتَرَيْتُ كِتابَيْنِ مِنْ مَعْرِضِ الكِتابِ في الشّارِقَةِ.
Koupil jsem dvě knihy na knižním veletrhu v Šardžá.
هُما طالِبَتانِ مِنْ تونِسَ.
Obě jsou studentky z Tuniska.
Zaměřte se na zvýrazněné části. Co mají společného?
Čeština řekne „dvě knihy“ číslovkou a množným číslem. Arabština má pro právě dva kusy zvláštní koncovku, duál, a o dvojici mluví jen jím. كِتابٌ je „kniha“, كِتابانِ „dvě knihy“ (kitābāni): číslovku v sobě nese už koncovka.
Stopu duálu najdete i v češtině: rukama, nohama, očima, ušima nebo oběma jsou staré dvojné tvary, které přežily hlavně u párových částí těla. Co je v češtině zkamenělina, je v arabštině živý tvar pro jakékoli dvě věci.
| Jeden | Dva: podmět | Dva: předmět nebo po předložce |
|---|---|---|
| كِتابٌ - kniha | كِتابانِ | كِتابَيْنِ |
| بِنْتٌ - dívka | بِنْتانِ | بِنْتَيْنِ |
| يَدٌ - ruka | يَدانِ | يَدَيْنِ |
| سَيّارَةٌ - auto | سَيّارَتانِ | سَيّارَتَيْنِ |
| أَخٌ - bratr | أَخَوانِ | أَخَوَيْنِ |
Na konci promluvy koncová samohláska odpadá, takže uslyšíte kitābān a kitābajn. أَخ je nepravidelné: v duálu se v něm objeví skryté و, أَخَوانِ. Naučte se ho jako slovíčko.
V češtině stojí po „dva“ přídavné jméno v množném čísle: dva malé pokoje. Arabské přídavné jméno kopíruje od podstatného jména všechno, tedy i duál: غُرْفَتانِ كَبيرَتانِ - dva velké pokoje; البَيْتانِ الجَديدانِ - ty dva nové domy. Jednotné ani množné číslo přídavného jména po duálu nepatří.
| هُما - oni dva, ony dvě, on a ona |
| أَنْتُما - vy dva, vy dvě |
| نَحْنُ - my (i když jsme dva: duál pro „my“ neexistuje) |
Kde čeština řekne „ti dva“ nebo „ty dvě“, arabština má samostatné zájmeno; „oba, obě“ se řekne jiným slovem, كِلاهُما / كِلْتاهُما. Duálové tvary mají i slovesa: هُما يَسْكُنانِ في دِمَشْقَ - ti dva bydlí v Damašku. Na úrovni A1 je stačí poznat při čtení, časování přijde později.
اِثْنانِ existuje, ale před podstatné jméno nepatří: *اِثْنانِ كِتاب je chyba. Pro důraz může stát za ním: كِتابانِ اثْنانِ - dvě knihy (ne tři).
Použijte tuto gramatiku ve cvičeních kurzu A1
Procvičovací cvičeníPlural used for exactly two (كُتُب for two books)
For exactly two use the dual ending: كِتابانِ / كِتابَيْنِ
اِثْنانِ put in front of the noun, as in 'two books'
The ending already means two: كِتابانِ. اِثْنانِ may only follow for emphasis: كِتابانِ اثْنانِ
ة not opened to ت before the dual ending (*سَيّارَةانِ)
ة becomes ت before -āni / -ayni: سَيّارَتانِ، سَيّارَتَيْنِ
Adjective left singular or put in the plural after a dual noun
The adjective takes the dual too: غُرْفَتانِ كَبيرَتانِ
-āni used after a preposition or as an object
Object or after a preposition: -ayni. مَعَ صَديقَيْنِ، اِشْتَرَيْتُ كِتابَيْنِ
في بَيْتِنا في عَمّانَ غُرْفَتانِ صَغيرَتانِ.
V našem domě v Ammánu jsou dva malé pokoje.
غُرْفَة otevírá ة v ت před koncovkou duálu: غُرْفَتانِ. Přídavné jméno jde za podstatným jménem do duálu a zůstává ženského rodu: صَغيرَتانِ. Slovo „dva“ tu vůbec není.
عِنْدي أَخَوانِ: أَحَدُهُما في القاهِرَةِ وَالآخَرُ في الإِسْكَنْدَرِيَّةِ.
Mám dva bratry: jeden je v Káhiře a druhý v Alexandrii.
أَخ má nepravidelný duál أَخَوانِ se skrytým و. أَحَدُهُما, „jeden z nich dvou“, nese na konci duálové zájmeno هُما.
اِشْتَرَيْتُ كِتابَيْنِ مِنْ مَعْرِضِ الكِتابِ في الشّارِقَةِ.
Koupil jsem dvě knihy na knižním veletrhu v Šardžá.
Dvě knihy jsou předmětem slovesa, proto koncovka -ajni: كِتابَيْنِ, ne كِتابانِ. Podobně jako se v češtině mění „dvě knihy“ podle pádu. Na konci věty se vyslovuje jen kitābajn.
هُما طالِبَتانِ مِنْ تونِسَ.
Obě jsou studentky z Tuniska.
هُما je „oni“ pro právě dva lidi, muže i ženy; odpovídá českému „ti dva, ty dvě“. „Oba, obě“ je v arabštině jiné slovo: كِلاهُما / كِلْتاهُما. Rod je vidět na podstatném jméně: طالِبَة dává طالِبَتانِ s otevřeným ة.
هَلْ أَنْتُما مِنْ بَيْروتَ؟ نَعَمْ، نَحْنُ مِنْ بَيْروتَ.
Jste oba z Bejrútu? Ano, jsme z Bejrútu.
أَنْتُما je „vy“ ke dvěma lidem. V odpovědi stojí نَحْنُ: duál pro „my“ neexistuje, takže dva mluvčí říkají نَحْنُ stejně jako celý dav.
لِلْمُسْلِمينَ عيدانِ: عيدُ الفِطْرِ وَعيدُ الأَضْحى.
Muslimové mají dva velké svátky: Íd al-fitr a Íd al-adhá.
عيد, „svátek“, má duál عيدانِ. Věta začíná لِـ + „muslimové“: toto „patřící komu“ لِـ umí vyjádřit i vlastnictví, podobně jako české „muslimům patří dva svátky“.
Procvičit v kurzu
Použijte tuto gramatiku ve cvičeních kurzu A1