Koncovka nisba ـِيّ / ـِيَّة: národnosti od zemí, přídavná jména od měst i běžných podstatných jmen, odpadnutí ال, ة a ا a shoda.
Dokážu nisbou (مِصْرِيّ، مِصْرِيَّة) říct, odkud lidé a věci pocházejí, a poznám přídavná jména s nisbou při čtení.
Podívejte se na tyto příklady. Dokážete rozpoznat gramatický vzorec?
أَنا روسِيٌّ، وَزَوْجَتي مِصْرِيَّةٌ مِنَ الإِسْكَنْدَرِيَّةِ.
Jsem Rus a moje žena je Egypťanka z Alexandrie.
الطّاجينُ أَكْلَةٌ مَغْرِبِيَّةٌ مَشْهورَةٌ.
Tažín je známé marocké jídlo.
فَيْروزُ مُطْرِبَةٌ لُبْنانِيَّةٌ يُحِبُّها العَرَبُ في كُلِّ مَكانٍ.
Fajrúz je libanonská zpěvačka, kterou milují Arabové všude na světě.
هَلْ أَنْتِ سورِيَّةٌ؟ لا، أَنا أُرْدُنِيَّةٌ مِنْ عَمّانَ.
Jste Syřanka? Ne, jsem Jordánka z Ammánu.
Zaměřte se na zvýrazněné části. Co mají společného?
Přidejte k podstatnému jménu ـِيّ (-ijj, na konci promluvy -ī) a vznikne přídavné jméno „týkající se, pocházející z“. Funguje podobně jako české -ský: Egypt - egyptský, Libanon - libanonský. Rozdíl je v tom, že arabská koncovka je jen jedna a vytvoří hned i osobu.
| Místo | Muž / mužský rod | Žena / ženský rod |
|---|---|---|
| مِصْر - Egypt | مِصْرِيّ | مِصْرِيَّة |
| لُبْنان - Libanon | لُبْنانِيّ | لُبْنانِيَّة |
| المَغْرِب - Maroko | مَغْرِبِيّ | مَغْرِبِيَّة |
| الأُرْدُنّ - Jordánsko | أُرْدُنِيّ | أُرْدُنِيَّة |
| سوريا - Sýrie | سورِيّ | سورِيَّة |
| روسيا - Rusko | روسِيّ | روسِيَّة |
| مَكَّة - Mekka | مَكِّيّ | مَكِّيَّة |
Všechno ostatní obvykle zůstává: لُبْنان si nechává své -ān. Občas vypadne krátká samohláska uvnitř slova: نابُلُس dává نابُلْسِيّ, bez u za ل. Několik tvarů je nepravidelných a je lepší je učit jako slovíčka: إِنْجِلْتِرا - إِنْجِليزِيّ.
هُوَ مِصْرِيٌّ - je Egypťan; هِيَ مِصْرِيَّةٌ - je Egypťanka. Zdvojené ي je slyšet: -ijja.
Čeština potřebuje pro každou národnost tři slova: egyptský, Egypťan, Egypťanka, a ještě je píše s různými velkými písmeny. Arabština si vystačí s jedním: مِصْرِيّ je „egyptský“ i „Egypťan“, a velká písmena arabské písmo vůbec nezná. Skupiny: مِصْرِيّونَ (muži nebo smíšená skupina), مِصْرِيّاتٌ (ženy). Slovo pro Araby, عَرَب, je samotný základ.
Jako přídavné jméno stojí nisba za podstatným jménem, shoduje se v rodě a přebírá člen: الأَدَبُ العَرَبِيُّ - arabská literatura; اللُّغَةُ العَرَبِيَّةُ - arabský jazyk, doslova „ten jazyk ten arabský“ (لُغَة je ženského rodu).
| يَوْم - den | يَوْمِيّ - denní |
| رَسْم - kresba, forma | رَسْمِيّ - oficiální |
| تاريخ - dějiny | تاريخِيّ - historický |
| عِلْم - věda | عِلْمِيّ - vědecký |
Narazíte-li na neznámé slovo na ـِيّ, odtrhněte koncovku a často poznáte, co zbylo.
Použijte tuto gramatiku ve cvičeních kurzu A1
Procvičovací cvičeníThe article of the country name kept in an indefinite nisba (*المَغْرِبِيّ for 'Moroccan')
Drop ال of the base: المَغْرِب gives مَغْرِبِيّ
Final ة or ا of the base kept (*مَكَّةِيّ, *سورياِيّ)
Drop ة / ا first: مَكِّيّ، سورِيّ
ـِيّ used for a woman or a feminine noun
Feminine: ـِيَّة. هِيَ مِصْرِيَّةٌ، اللُّغَةُ العَرَبِيَّةُ
Nisba adjective without the noun's article (*الأَدَبُ عَرَبِيٌّ for 'Arabic literature')
An attributive nisba copies the article: الأَدَبُ العَرَبِيُّ
أَنا روسِيٌّ، وَزَوْجَتي مِصْرِيَّةٌ مِنَ الإِسْكَنْدَرِيَّةِ.
Jsem Rus a moje žena je Egypťanka z Alexandrie.
روسيا ztrácí koncové ا: روسِيّ. Pro ženu přidává nisba ة: مِصْرِيَّة. Kde čeština rozlišuje „Rus“ a „ruský“, arabština má jedno slovo.
الطّاجينُ أَكْلَةٌ مَغْرِبِيَّةٌ مَشْهورَةٌ.
Tažín je známé marocké jídlo.
Země se jmenuje المَغْرِب, se členem; nisba ho ztrácí: مَغْرِبِيّ. Tady je v ženském rodě, protože se shoduje s أَكْلَة, „jídlo“, podobně jako se v češtině shoduje „marocké jídlo“.
فَيْروزُ مُطْرِبَةٌ لُبْنانِيَّةٌ يُحِبُّها العَرَبُ في كُلِّ مَكانٍ.
Fajrúz je libanonská zpěvačka, kterou milují Arabové všude na světě.
لُبْنان si ponechá -ān a jen přidá koncovku: لُبْنانِيَّة. Tady se uvnitř slova nic nemění. العَرَب, „Arabové“, je základ, z něhož vzniká عَرَبِيّ.
هَلْ أَنْتِ سورِيَّةٌ؟ لا، أَنا أُرْدُنِيَّةٌ مِنْ عَمّانَ.
Jste Syřanka? Ne, jsem Jordánka z Ammánu.
سوريا ztrácí ا (سورِيّ) a الأُرْدُنّ ztrácí člen (أُرْدُنِيّ). Obě slova jsou v ženském rodě, protože otázka míří na ženu, أَنْتِ, jako české „Syřanka, Jordánka“.
يَدْرُسُ أَخي الأَدَبَ العَرَبِيَّ في جامِعَةِ دِمَشْقَ.
Můj bratr studuje arabskou literaturu na Damašské univerzitě.
Nisba jako přídavné jméno stojí za podstatným jménem a přebírá jeho člen: الأَدَبَ العَرَبِيَّ, doslova „tu literaturu tu arabskou“. Pořadí je obrácené oproti „arabskou literaturu“.
الكُنافَةُ النّابُلْسِيَّةُ حَلْوى فِلَسْطينِيَّةٌ مَشْهورَةٌ.
Knáfa z Nábulusu je známý palestinský zákusek.
Nisbu může mít i město: نابُلُس dává نابُلْسِيّ, jako Nábulus - nábuluský; u za ل přitom vypadne. فِلَسْطين dává فِلَسْطينِيّ. Obě jsou tu v ženském rodě a shodují se s كُنافَة a حَلْوى.
وَصَلَتْني رِسالَةٌ رَسْمِيَّةٌ مِنَ السِّفارَةِ.
Přišel mi oficiální dopis z velvyslanectví.
Nisba není jen pro místa: رَسْم („kresba, forma“) dává رَسْمِيّ, „oficiální“. Když u neznámého přídavného jména odtrhnete ـِيّ, často poznáte podstatné jméno.
Procvičit v kurzu
Použijte tuto gramatiku ve cvičeních kurzu A1