Slovesné kmeny (أوزان)

أَوْزانُ الفِعْلِ - jeden kořen, mnoho sloves

Slovní čeleď zná i čeština: „psát - spisovatel - dopis - zápis“ drží pohromadě společné „pis“. V arabštině tvoří kořen tři souhlásky a samohlásky mezi nimi i přidaná písmena určuje vzorec. Základní sloveso z kořene je I. kmen; ostatní kmeny přidají písmeno, zdvojí souhlásku nebo prodlouží samohlásku a každá změna posune význam dost předvídatelným směrem. Evropské gramatiky kmeny číslují římskými číslicemi, v češtině se jim říká „kmeny“; arabští gramatici je pojmenovávají podle vzorce na modelovém kořeni ف-ع-ل (فَعَّلَ، فاعَلَ...). Gramatiky jich uvádějí patnáct, poslední čtyři jsou ale velmi vzácné, takže v praxi jich je deset a na úrovni A1 potkáte hlavně I., II. a III.

Čeština mění zvenku, arabština zevnitř

České sloveso obrůstá předponami a příponami: „psát - přepsat - podepsat - dopisovat si“. Arabské mění kořen zevnitř: zdvojí prostřední souhlásku, vloží dlouhé á, přidá něco vpředu. Výsledek je podobný, z jednoho kořene vyroste celá rodina sloves, jen mechanismus je jiný.

II. kmen: zdvojená prostřední souhláska

II. kmen často dělá sloveso působícím: někdo způsobí, že jiný dělá nebo je to, co říká I. kmen. دَرَسَ - studoval, دَرَّسَ - vyučoval (nechával studovat druhé); عَلِمَ - věděl, عَلَّمَ - učil (dával vědět); كَتَبَ - psal, كَتَّبَ - učil psát. Někdy naopak zesiluje nebo opakuje: كَسَرَ - zlomil, كَسَّرَ - rozbil na kusy.

III. kmen: dlouhé á

III. kmen obvykle přivede druhého člověka: děj s někým nebo mířený na někoho. كَتَبَ - psal, كاتَبَ - dopisoval si s někým. Čeština to vyjádří předponou a „si“: „Dopisuju si s kamarádem“ je أُكاتِبُ صَديقي. جَلَسَ - seděl, جالَسَ - dělal někomu společnost. Běžná slovesa III. kmene jsou ساعَدَ - pomáhat, شاهَدَ - dívat se (na zápas, film), شارَكَ - účastnit se. Některá ale prostě vznikla z podstatného jména: سافَرَ, „cestovat“, je od سَفَر, „cesta“, a nic vzájemného v něm není.

Přítomný čas II. a III. kmene začíná na u

I. kmen má v předponě samohlásku a: يَكْتُبُ (jaktubu). II. a III. kmen (a také IV.) mají u: يُدَرِّسُ (judarrisu) - vyučuje, يُساعِدُ (jusá‘idu) - pomáhá, يُسافِرُ (jusáfiru) - cestuje. Když potkáte neznámé sloveso, je tohle u spolehlivým ukazatelem.

Kmeny tvoří i jména

Každý kmen má vlastní slovesná jména a příčestí, a proto má tolik běžných slov stejnou podobu: مُدَرِّس - učitel, doslova „vyučující“ (II. kmen), تَدْريس - vyučování, مُساعِد - asistent, pomocník (III. kmen), مُساعَدَة - pomoc, مُسافِر - cestující. Naučíte se vzorec jednou a odemkne vám stovky slov.

Ostatní kmeny, k poznávání

Tady pomůže ještě jedna známá dvojice: „učit“ a „učit se“. „Otec učí syna“ je عَلَّمَ (II. kmen), „syn se učí“ تَعَلَّمَ (V. kmen). Čeština přidá „se“, arabština تَـ před II. kmen; v obou jazycích se děj obrátí na toho, kdo ho koná. Jeden kořen projde několika kmeny: عَلِمَ (věděl) - عَلَّمَ (učil) - تَعَلَّمَ (učil se) - اِسْتَعْلَمَ (informoval se). I slovo pro „budoucnost“, المُسْتَقْبَلُ, je trpné příčestí X. kmene اِسْتَقْبَلَ, „přijímat, vítat“.

Slovníky podle kořenů

Většina arabských slovníků uvádí مُدَرِّس pod د-ر-س, ne pod م; jen některé moderní jsou prostě abecední. Chcete-li slovo najít, v duchu z něj odstraňte písmena vzorce a nejdřív najděte tři kořenové souhlásky.