Archaická vrstva v dnešním užití: сей (до сих пор, сию минуту), оный, иже, очи/уста/чело, zbytky vokativu (Боже, Господи)
Poznám archaické tvary, jejich idiomatické úkryty a ironický potenciál.
Podívejte se na tyto příklady. Dokážete rozpoznat gramatický vzorec?
На сей раз прощаю, но чтобы сию же минуту убрал со стола!
Tentokrát odpouštím, ale ať tu chvíli sklidíš ze stolu!
Господи, да устами младенца глаголет истина: царь-то ненастоящий!
Hospodine, ústy nemluvněte mluví pravda: ten car není pravý!
Zaměřte se na zvýrazněné části. Co mají společného?
Archaika žije v idiomech a ironii: сей (= tento, církevněslovansky): до сих пор (dosud), сию минуту (okamžitě), сегодня = zamrzlé „сего дня" (genitiv!); оный (= onen - čeština si ho nechala živý!): во время оно (za onoho času); очи, уста, чело (oči, ústa, čelo - v češtině neutrální slova, v ruštině poetismy!); vokativ: Боже, Господи, отче, старче - ruština vokativ ztratila, čeština ho má; tyhle zbytky jsou církevní slovanismy.
Použijte tuto gramatiku ve cvičeních kurzu C2
Procvičovací cvičeníсей/оный used neutrally
Idioms, high style or irony
Боже/отче unparsed
Frozen vocatives of the lost case
На сей раз прощаю, но чтобы сию же минуту убрал со стола!
Tentokrát odpouštím, ale ať tu chvíli sklidíš ze stolu!
сей ve dvou běžných idiomech.
Господи, да устами младенца глаголет истина: царь-то ненастоящий!
Hospodine, ústy nemluvněte mluví pravda: ten car není pravý!
Vokativ + církevní slavismus + citát.
Procvičit v kurzu
Použijte tuto gramatiku ve cvičeních kurzu C2