Předložky

حُروفُ الجَرِّ - předložky

Princip znáte: i česká předložka si žádá pád, „v domě“, „k domu“, „z domu“, „za domem“. Jenže české předložky chtějí různé pády, kdežto arabské jeden. Po každé arabské předložce stojí podstatné jméno v genitivu s kasrou na konci: في البَيْتِ - v domě, مِنَ البَيْتِ - z domu, إِلى البَيْتِ - k domu, domů. Arabští gramatici předložkám říkají حُروفُ الجَرِّ, „částice, které táhnou do genitivu“. Jedna koncovka místo sedmi pádů: vzácný případ, kdy je arabština jednodušší než čeština.

Kde, kam, odkud

في odpovídá na „kde?“, إِلى na „kam?“, مِنْ na „odkud?“: أَنا في دُبَيّ - jsem v Dubaji; أَذْهَبُ إِلى دُبَيّ - jedu do Dubaje; أَنا مِنْ تونِسَ - jsem z Tuniska. S „v“ a „do“ má čeština štěstí, i ona tu má dvě předložky. Past je české „na“: „jsem na nádraží“ i „jdu na nádraží“ používá stejnou předložku a liší se jen pádem. Arabsky je to في proti إِلى: أَذْهَبُ إِلى السّوقِ, jdu na trh. Zeptejte se „kde, nebo kam?“ a volba je jasná.

České „s“ a „na“ se rozpadají

České „s“ pokryje společníka i přísadu: „čaj s kamarádem“ i „čaj s mátou“. Arabsky se to říká různě. Člověk, se kterým jste, je مَعَ: مَعَ صَديقي. Přísada, náplň, chuť je بِـ: شايٌ بِالنَّعْناعِ - čaj s mátou. Pro nástroj je مَعَ chyba: *كَتَبْتُ مَعَ القَلَمِ znamená „psal jsem spolu s perem“, jako by pero bylo váš spoluautor.

S „na“ je to podobné. „Na stole“ je povrch, عَلى الطّاوِلَةِ. Ale auto, autobus nebo vlak, ve kterém jedete, není povrch, je to dopravní prostředek, a arabština bere بِـ. Nejlepší opora je český 7. pád prostředku: „jet vlakem“, „letět letadlem“, „psát perem“. Kde česky řeknete instrumentál prostředku, tam je arabsky skoro vždy بِـ: بِالقِطارِ, بِالحافِلَةِ, كَتَبْتُ بِالقَلَمِ. Na čem sedíte obkročmo, to je عَلى: عَلى الحِصانِ (na koni), عَلى الدَّرّاجَةِ (na kole); „na palubě“ je عَلى مَتْنِ الطّائِرَةِ.

Jednopísmenné předložky se píšou dohromady

Čeština jednopísmenné předložky má také, „v“, „k“, „s“, „z“, a vyslovuje je dohromady se slovem („v Praze“ zní jako jedno slovo), jen je píše zvlášť. Arabské بِـ, لِـ a كَـ („jako“) jsou jedno písmeno se samohláskou a píšou se rovnou ke slovu, jako člen. Se členem بِـ alif podrží: بِالسَّيّارَةِ - autem; لِـ ho ztratí: لِلطّالِبِ - pro studenta (ne *لِالطّالِبِ). مِنْ dostane před členem samohlásku a, aby slova splynula: مِنَ المَطارِ (mina l-matár), ale مِنْ هُنا - odsud.

Se zájmennými koncovkami

Předložky berou stejné koncovky jako podstatná jména: مَعي - se mnou, مِنْكَ - od tebe, فيهِ - v něm. Dvě mění podobu: u إِلى a عَلى se koncové ى změní v j: إِلَيْكَ (k tobě), عَلَيْهِ (na něm), jako v السَّلامُ عَلَيْكُمْ. A لِـ se změní v لَـ: لَكَ، لَهُ، لَنا, ale لي - mně, pro mě.

Slova pro místo fungují jako předložky

أَمامَ (před), خَلْفَ (za), تَحْتَ (pod), فَوْقَ (nad), بِجانِبِ (vedle), بَيْنَ (mezi) a قُرْبَ (blízko) jsou původem podstatná jména, ale chovají se stejně: další slovo jde do genitivu a nic mezi nimi nestojí. Česká „vedle“, „blízko“, „kolem“ si také žádají 2. pád: „blízko banky“ = قُرْبَ البَنْكِ; بَيْنَ البَنْكِ وَالسّوقِ - mezi bankou a trhem.

Jména bez kasry

Některá jména, jako مِصْرُ, مَكَّةُ nebo فاطِمَةُ, nikdy nemají tanwín a v genitivu končí na -a, ne na -i: مِنْ مِصْرَ - z Egypta, إِلى مَكَّةَ - do Mekky. Nejde o výjimku z pravidla, ale o zvláštní typ skloňování; se členem nebo v idáfě dostanou taková slova zase kasru.