Jak arabština řekne „mám“ bez slovesa: عِنْدَ s přivlastňovacími koncovkami, zápor s لَيْسَ a ما, otázka s هَلْ a kdy místo toho použít مَعي nebo لي.
Dokážu říct, co já a jiní máme a nemáme, a zeptat se někoho, jestli něco má.
Podívejte se na tyto příklady. Dokážete rozpoznat gramatický vzorec?
عِنْدي أَخٌ وَأُخْتانِ.
Mám bratra a dvě sestry.
عِنْدَ جَدَّتي في حَلَبَ بُسْتانٌ صَغيرٌ فيهِ أَشْجارُ زَيْتونٍ.
Moje babička v Aleppu má malou zahradu s olivovníky.
هَلْ عِنْدَكِ وَقْتٌ لِفِنْجانِ قَهْوَةٍ؟ نَعَمْ، عِنْدي ساعَةٌ.
Máš čas na šálek kávy? Ano, mám hodinu.
لَيْسَ عِنْدَنا دُروسٌ يَوْمَ الجُمُعَةِ.
V pátek nemáme vyučování.
Zaměřte se na zvýrazněné části. Co mají společného?
Čeština má sloveso „mít“ a časuje ho: mám, máš, má. Arabština žádné běžné sloveso „mít“ nemá. Říká, kde věc je: عِنْدَ znamená „u, v držení někoho“ a s osobní koncovkou vyjadřuje vlastnictví. عِنْدي سَيّارَةٌ je doslova „u mě (je) auto“: mám auto. Češtině ta vazba není úplně cizí, jen ji používá pro místo: „u nás doma je zahrada“.
| عِنْدي - mám | عِنْدَنا - máme |
| عِنْدَكَ - máš (muži) | عِنْدَكُمْ - máte (více lidem) |
| عِنْدَكِ - máš (ženě) | عِنْدَهُمْ - mají |
| عِنْدَهُ - má (on) | عِنْدَها - má (ona) |
S podstatným jménem stojí عِنْدَ prostě na začátku: عِنْدَ سامي سَيّارَةٌ - Sami má auto. České „máš“ rod neukazuje, arabština ano: muži عِنْدَكَ (-ka), ženě عِنْدَكِ (-ki). Rozdíl znáte z minulého času: „měl jsi“ proti „měla jsi“; v arabštině je vidět i v přítomnosti.
Čeština členy nemá, a tak si tohle pravidlo musíte hlídat vědomě. Oznamujete, že něco je ve vašem držení, proto podstatné jméno stojí bez členu: عِنْدي سَيّارَةٌ. Se členem věta znamená něco jiného: السَّيّارَةُ عِنْدي - to auto (o kterém mluvíme) mám já. Čeština by tu změnila slovosled: „Mám auto“ proti „To auto je u mě“.
Čeština přilepí „ne-“ ke slovesu: nemám. Věta s عِنْدي sloveso nemá, a tak zápor stojí samostatně před عِنْدي a podstatné jméno se nemění.
| Tvar | Použití |
|---|---|
| عِنْدي - mám | běžné vlastnictví: věci, rodina, čas, bolest hlavy |
| مَعي - mám u sebe | co právě nesete s sebou |
| لي - mám, patří mi | příslušnost a vztahy; trochu formálnější |
عِنْدي صُداعٌ - bolí mě hlava. مَعي مِظَلَّةٌ - mám u sebe deštník. لي أُخْتٌ في تونِسَ - mám sestru v Tunisu. مَعي odpovídá přesně českému „mít u sebe“.
Stačí předsunout كانَ: كانَ عِنْدي كَلْبٌ - měl jsem psa.
Použijte tuto gramatiku ve cvičeních kurzu A1
Procvičovací cvičeníLooking for a verb 'to have' or building 'I have' with أَنا
Possession is عِنْد + pronoun ending: عِنْدي سَيّارَةٌ
The thing owned given the article (*عِنْدي السَّيّارَةُ for 'I have a car')
Announcing that you have something: no article. عِنْدي سَيّارَةٌ
Negation placed after عِنْدي (*عِنْدي لَيْسَ)
The negation goes first: لَيْسَ عِنْدي / ما عِنْدي
عِنْدَكَ said to a woman or عِنْدَكِ to a man
-ka to a man, -ki to a woman: عِنْدَكَ / عِنْدَكِ
عِنْدَ, مَعَ and لِـ confused
عِنْدي: I have; مَعي: I have on me now; لي: belongs to me, relationships
عِنْدي أَخٌ وَأُخْتانِ.
Mám bratra a dvě sestry.
عِنْدي je „u mě“: bratr i sestry jsou prostě „u mě“. Žádné sloveso a podstatná jména bez členu. أُخْتانِ je duál od أُخْت, takže „dvě sestry“ bez číslovky.
عِنْدَ جَدَّتي في حَلَبَ بُسْتانٌ صَغيرٌ فيهِ أَشْجارُ زَيْتونٍ.
Moje babička v Aleppu má malou zahradu s olivovníky.
عِنْدَ funguje i s podstatným jménem: عِنْدَ جَدَّتي, „u mé babičky“, znamená, že babička má. Vlastník stojí první, vlastněná věc (بُسْتانٌ, bez členu) za ním.
هَلْ عِنْدَكِ وَقْتٌ لِفِنْجانِ قَهْوَةٍ؟ نَعَمْ، عِنْدي ساعَةٌ.
Máš čas na šálek kávy? Ano, mám hodinu.
هَلْ otevírá otázku, na kterou se odpovídá ano, nebo ne. عِنْدَكِ s -ki je „máš“ řečené ženě; muži by to bylo عِنْدَكَ. Čeština „máš“ tenhle rozdíl nezná.
لَيْسَ عِنْدَنا دُروسٌ يَوْمَ الجُمُعَةِ.
V pátek nemáme vyučování.
لَيْسَ před عِنْدَنا dává „nemáme“. Na rozdíl od „nemáme vyučování“ nemá zápor kam se přilepit, stojí samostatně, a podstatné jméno دُروسٌ se nemění. V mnoha arabských zemích je volným dnem pátek.
مَعي خَمْسونَ جُنَيْهاً فَقَطْ.
Mám u sebe jen padesát liber.
مَعي, „se mnou“, je to, co máte právě u sebe; عِنْدي خَمْسونَ جُنَيْهاً by znamenalo, kolik vlastníte. Po خَمْسونَ stojí podstatné jméno v jednotném čísle, akuzativu: جُنَيْهاً, žádné „padesát liber“ v množném. جُنَيْه je egyptská libra.
لي صَديقٌ قَديمٌ في مَرّاكُشَ.
Mám starého přítele v Marrákeši.
لي, „mně, patřící mně“, také vyjadřuje vlastnictví, nejčastěji u lidí a vztahů. Zní o něco formálněji než عِنْدي.
ما عِنْدي سَيّارَةٌ، أَذْهَبُ إِلى العَمَلِ بِالمِتْرو.
Nemám auto, do práce jezdím metrem.
ما před عِنْدي je hovorový zápor, častý v řeči; لَيْسَ عِنْدي se volí v psaném textu. Obojí je správně a obojí stojí před عِنْدي, ne za ním.
Procvičit v kurzu
Použijte tuto gramatiku ve cvičeních kurzu A1