Negace

النَّفْيُ - zápor

Čeština si vystačí s předponou ne-, kterou přilepí ke slovesu: „nerozumím“, „nerozuměl jsem“, „není velký“. Arabština vybírá záporné slovo podle toho, co stojí za ním: sloveso v přítomném čase, sloveso v minulém čase, nebo žádné sloveso. Právě tady česky mluvící chybují nejčastěji: sáhnou po jednom slově pro všechno a لا se ocitne před minulým časem.

لا před přítomným časem

لا stojí hned před slovesem a nic dalšího nemění, jako české ne-, jen se píše zvlášť: لا أَفْهَمُ - nerozumím; لا يَسْكُنُ هُنا - nebydlí tady. لا أَفْهَمُ budete potřebovat dřív než všechno ostatní, v taxíku i na trhu. Totéž لا odpovídá „ne!“ a popírá existenci: لا يوجَدُ فُنْدُقٌ قَريبٌ - poblíž není žádný hotel.

ما a لَمْ před minulostí

ما před minulým slovesem je správně a velmi časté: ما فَهِمْتُ - nerozuměl jsem. V novinách a knihách častěji potkáte لَمْ, které funguje neobvykle: za ním stojí tvar přítomného času bez koncové samohlásky, a přesto znamená minulost: لَمْ أَفْهَمْ - nerozuměl jsem. Zatím se ho naučte poznávat a sami mluvte s ما. Co nesmíte, je dát لا před minulé sloveso: *لا ذَهَبْتُ. Čeština tu nepomůže, „nerozumím“ i „nerozuměl jsem“ mají stejné ne-.

لَيْسَ: arabské „nejsem, není“

البَيْتُ كَبيرٌ, „dům je velký“, nemá sloveso, a tak k němu لا nepasuje. Arabština používá لَيْسَ, sloveso „nebýt“. Tady čeština nabízí hezkou obdobu: i my máme pro zápor slovesa „být“ zvláštní tvary, které se časují: nejsem, nejsi, není, nejsme. لَيْسَ se časuje stejně, jen přísudek za ním přejde do akuzativu na -an:

Česky zůstane přídavné jméno po „nejsem“ v 1. pádě („nejsem unavený“), arabsky dostane ـاً: لَسْتُ طالِباً - nejsem student. A pozor na osobu: *أَنا لَيْسَ طالِباً je jako „já není student“.

„Nemám“ bez změny pádu

Když je přísudkem místo, akuzativ nevidíte: لَيْسَ عِنْدي وَقْتٌ - nemám čas; وَقْتٌ je podmět a drží si své -un. لَيْسَتْ فاطِمَةُ في البَيْتِ - Fatima není doma. Zápor stojí vpředu, ne za عِنْدي, jak by svádělo české „u mě není“: *عِنْدي لَيْسَ je chyba. V hovoru se tu často říká ما: ما عِنْدي وَقْتٌ.

Na později

• ما se objevuje i před přítomným slovesem, hlavně v řeči (ما أَدْري - netuším). Není to chyba, ale v psaném textu je u přítomného času obvyklé لا; v tomto kurzu držíme dvojici لا pro přítomnost, ما pro minulost.
• لَنْ popírá budoucnost: لَنْ أَذْهَبَ - nepůjdu. Mění koncovou samohlásku slovesa z -u na -a a přijde později.