Podmínkové věty s إذا

إِذا دَرَسْتَ نَجَحْتَ - „když se budeš učit, uděláš to“

Běžné arabské „jestli, když“ je إِذا a sloveso za ním stojí zpravidla v minulém čase, i když jde o přítomnost nebo budoucnost: إِذا دَرَسْتَ نَجَحْتَ - když se budeš učit, uděláš zkoušku, doslova „když ses učil, udělal jsi“. Podmínka se představuje jako už splněná a výsledek z ní plyne. إِذا دَرَسْتَ tedy znamená „když se budeš učit“, ne „když ses učil“. Do minulosti se إِذا + minulý čas dívá jen ve vyprávění o minulosti a znamená pak „pokaždé, když“: كانَ إِذا دَخَلَ البَيْتَ سَلَّمَ - pokaždé, když vešel do domu, pozdravil.

Česky mluvícímu to je divné jen na první pohled. Vzpomeňte si na „kdyby“: „Kdybych znal odpověď, řekl bych ji“, i tu je tvar minulý („znal“, „řekl“), a přitom se mluví o teď. Čeština si bere minulý tvar pro neskutečnou podmínku, arabština i pro docela skutečnou. Tvar je minulý, význam ne.

V psaných textech se po إِذا občas objeví i přítomný čas, standardní je ale minulý a ten používejte.

Druhá část a فَـ

Výsledkem může být prosté sloveso bez ničeho před sebou: druhé sloveso v minulém čase, jako ve stručném klasickém vzorci nahoře, nebo sloveso v přítomném čase, u plánů nejběžnější: إِذا جِئْتَ نَذْهَبُ مَعاً - když přijdeš, půjdeme spolu. Je-li výsledek něco z následujícího, druhá část začíná فَـ, něčím jako české „tak“ v „když..., tak...“:

• budoucnost: إِذا دَرَسْتَ فَسَتَنْجَحُ - když se budeš učit, tak uděláš zkoušku
• rozkaz nebo zákaz: إِذا زُرْتَ القاهِرَةَ فَلا تَنْسَ خانَ الخَليلي - až budeš v Káhiře, nevynech Chán al-Chalílí
• věta bez slovesa: إِذا تَأَخَّرْتَ فَالبابُ مُغْلَقٌ - když přijdeš pozdě, dveře budou zavřené
• zápor s لَنْ: إِذا لَمْ تَسْأَلْ فَلَنْ تَفْهَمَ - když se nezeptáš, nepochopíš

Pravidlo k zapamatování: prosté sloveso, v minulém i přítomném čase, فَـ nepotřebuje (إِذا جِئْتَ نَذْهَبُ مَعاً). Budoucnost se سَـ, سَوْفَ nebo لَنْ, rozkaz nebo zákaz, větu bez slovesa a sloveso po قَدْ nebo ما začněte فَـ. České „tak“ můžete vynechat, arabské فَـ v těchto případech ne.

„Když ne“: إِذا لَمْ

Česky „když nepochopíš“ vystačí se stejným ne-. Arabsky se podmínka popírá لَمْ a krátkým tvarem přítomného času, ne لا ani ما: إِذا لَمْ تَفْهَمْ فَاسْأَلْ - když nerozumíš, zeptej se.

إِذا je i „když“ v čase

Tady má čeština výhodu. Angličtina musí volit mezi „if“ a „when“, české „když“ pokryje obojí: „Když se budeš učit, uděláš to“ i „Když přijde ramadán, rodina se schází“. Arabské إِذا funguje přesně jako „když“: إِذا جاءَ رَمَضانُ اجْتَمَعَتِ العائِلَةُ عَلى الإِفْطارِ. Iftar je večerní jídlo, kterým se přerušuje denní půst.

Neskutečná podmínka: لَوْ ... لَـ, „kdyby ... -bych“

Pro to, co není a nebude, sáhne arabština po لَوْ. Obě části jsou zase v minulém čase a druhá často začíná لَـ: لَوْ كُنْتُ غَنِيّاً لَسافَرْتُ حَوْلَ العالَمِ - kdybych byl bohatý, cestoval bych kolem světa. Česká paralela je skoro úplná: „kdyby“ = لَوْ, minulý tvar („byl“, „cestoval“) v obou částech a لَـ ve druhé části tam, kde čeština má „bych“. Jediný rozdíl: české „bych“ je povinné, لَـ se dává často, ale ne vždy.

Stejně jako v češtině poslouží jedna věta pro přítomnost i minulost: لَوْ دَرَسْتَ لَنَجَحْتَ - kdyby ses učil, udělal bys to, o zítřejší zkoušce i o loňské; rozhodne situace. Před podstatným jménem se لَوْ změní v لَوْ أَنَّ: لَوْ أَنَّ عِنْدي وَقْتاً لَساعَدْتُكَ - kdybych měl čas, pomohl bych ti.

Skutečnou a neskutečnou podmínku tedy v arabštině neodlišuje čas slovesa, ale částice: إِذا pro možné, لَوْ pro nemožné.

إِنْ - knižní „jestliže“

Třetí „jestli“, إِنْ, patří do knižního jazyka, přísloví a ustálených obratů; následuje po něm minulý čas nebo krátký tvar přítomného (إِنْ تَدْرُسْ تَنْجَحْ). Slyšíte ho každý den v إِنْ شاءَ اللّٰهُ, „bude-li Bůh chtít“, doslova „jestli Bůh chtěl“: stejná podmínka s minulým časem jako إِذا دَرَسْتَ.

Zdvořilá prosba

Běžné „promiňte, prosím“ je také podmínka: لَوْ سَمَحْتَ (muži), لَوْ سَمَحْتِ (ženě), doslova „kdybys dovolil“. Česky se říká podobně: „Kdybyste dovolil...“.